Přijal mě, když mi bylo šestadvacet. Kdybych byl býval věděl, že to úplně jiné číslo než běžná kancelářská, to, co mi dal na své vizitce a co jsem mu na ně volal kolem 20:00, není domů, ale direkt na jeho stůl, asi bych tam byl nechodil…
Přežil všechny moje začátečnické chyby, aroganci, nedomyšlenost, výbuchy emocí. Přežil, když jsem se začal cítit jako mistr, a přežil, když jsem si prošel neodvratnými držkopády. Co je důležité, byl víc než normální šéf. Postavil se za člověka, když bylo potřeba. Jeho styl byl stejně přitažlivý jak Gordon Gekko, ale jeho morální standardy byly výš. Celá naše partička, ti posedávali kolem něj při neformálních sedánkách o víkendu s kafem na schodech agentury, ta celá ho adorovala. Někteří posléze odcházeli zneuznaní, někteří z nás s ním vnitřně dodnes bojují.
Aj, učil každým úkonem. Pamatuju si, jak jsem si šel pro přidávku na platu. Nebyl jsem tam už drahnou dobu, výsledky byly pozitivní, navíc jsem něco činil nad plán, dobrovolně a s touhou se naučit další profesi. Morální výhoda byla na mé straně. Ani omylem! Ne, že by se vzdal tvrdého souboje. „Přesvědč mě, že si to zasloužíš,“ řekl, když jsem začal. Odříkal jsem svůj speech a vyslovil numero, za které se v Pobřeží slonoviny dá udělat převrat i s popravou bývalé vlády. Poklesla mu ramena, otevřel v computeru tabulku, chvíli do ní bezmocně hleděl. Vstal, odešel k oknu a v beznaději hleděl ven, vrtě hlavou. „A co nabídneš jako favor,“ zeptal se. I na to jsem byl připraven. Chvíli si počítal na kalkulačce a pak s drsnou tváří muže, jenž právě uzrál ke skoku z Niagary, procedil skrze zuby: „Budu to muset nějak vymyslet, ale dobrá. Jo, a rok tě tu nechci vidět!“ Vyšší dívčí vyjednávací. Po osmi letech jsem ho i já opustil, bez hořkosti a vzdoru, prostě byl správný čas. Dali jsme si per hubam vzájemné sliby: že mu rok nepolezu do zaměstnanců ani klientů, a že on nebude o mně šířit, že na kafe jsem byl dobrej, ale jen s jednodušším espressostrojkem.
Pak jsme se shodli, že jsme to oba dodrželi, a že oba známe mnohé, se kterými jsme uzavřeli podobné dohody, a ono kulové. Od té doby se potkáváme při speechích na konferencích, občas za Papa Joe učím, tam kde to slíbil a pak z toho vyklouz… Ale na svého prvního učitele se nezapomíná! Ten dobrý muž jest chairman emeritus Leo Burnett, zakladatel společností Zeitgeist a ZOOT, Josef Havelka.
Obrazová dokumentace zde.
Bigvilik's Brand Building Blog 
27.1.2010 (23:40) |
Nejdříve v šoku, že mě to dosud utíkalo, teď v nirváně, že jsem možná první čtenář a první komentující. Pokračuj! Tohle líbilo.
Musím říct, že JH je pro mně z gardy otců-zakladatelů asi jediný, co mi opravdu imponoval i po odborné stránce. Jenomže, coby obdobný nefluktuant (rovněž 8 let v GREY a dceře, předtím 4 roky v GGK/Lowe) jsem neměl jinou možnost, než ony konference apod.
Škoda.
Musíme to někdy probrat nad tím Romeem Y Juliettou a koňako-whiskou… Dyť není všem dnům konec. Nazveme to konferencí, a možná přijde i kouzelník 😉
28.1.2010 (15:26) |
Diky Vili,
to jsi napsal moc hezky. Trochu to balancuje nize uvedeny nazor, ktery jsem nasel na webu (vysel po mem odchodu z Leo tedy 2005)
Josef Havelka odchází z čela Leo Burnett
Tento clovicek (J Havelka) je symbolem stare gardy ceske reklamy. Jeho styl managementu byl akorak rvat a stvat. Myslel si ze efektivni styl sefa je pouze kdyz podrizeni se ho boji. Take, aby posilil jeho pozici nevahal (i mnohokrat podporoval) ne-teamovy podkopavani noh uvnir LBA. Tento clovicek se podepsal na scenu ceske reklamy ale ne moc pozitivne. Bohuzel mel tu sanci vytvorit svetovou agenturu….ale spis se mu podarilo kazdy rok vymenit skoro celou firmu ze 100+ pracovniku(turn-over). Slovo „teamova prace“ u tohoto clovicka neexistuje. Akorad v jeho vedeni LBA vyhodil z okna mnoha moznosti se profilovat na svetovou scenu. Diky bohu ze tento typ odchazi….Akorad mohu komentovat….at tahne do prd#!%.
28.1.2010 (15:33) |
Pan „prodigy“ je holt blb, pravděpodobně jsi ho dovedl až k recepci a zavřel za ním! Podle slova „akorád“ možná zneuznaný copy writer… 😉
Ostatně o tom kdy byl LBA navrcholu a kdy naopak na klouzačce je snadno získat přehled – i když se už billings neukazují, ceny a klienti jsou rok co rok známi.
No nic. Já své učitele nezapírám, což nijak nezmenšuje mou radost, až se zase potkáme a budeme zásadně nesouhlasit a diskutovat!