Párkrát jsem se na doporučení kouknul na pořad “Den D,” jak nám ho podle cizáckého vzoru servíruje česká televize jménem Česká televize. Vyskakoval jsem u toho jak špunt z vdovy Cliquotové.
Nemohu říct, že jen objevením se pana Okamury. To je rozhodně talentovaný muž, a mediálně zdatný k tomu, ale měl by si začít dávat pozor na inflaci své persóny – stačí, aby vyskočil z olejovek, a Lenina má v kapse. Obecně použitelný mudrlant navíc začas vyjde z módy, byv nahrazen jiným výtečníkem typu kam-mámhnedteďpřijetdostudia.
Ostatní porotci mi nijak zvlášť nevadí, na některé je dokonce i poměrně okrašlující pohled – a už tam není ani ten pan Pilný, ex-činovník Spolku Proti Telefonování, dnes úd politické iniciativy “Managere, kup si stranu s celebritou,” proti němuž dále nemám nic, samozřejmě s výjimkou laskavých komentářů v tisku (když je buddhovsky smířen, má přestat psát názory, žádné totiž nemá).
Ponechme stranou i fakt, že inventor hledající investora a jdoucí se svou veleideou na obrazovky před statisíce diváků je… nějak naivní.
Ponechme tamtéž i zkušenost, že snad nikdo se neprokopal k úspěchu tak, že potkal pracháče, a pak už to jelo samo. Hodiny, měsíce, roky v garážích…
To, co mě donutilo skákat jak špunt, byla jiná věc: často se stalo, že inventor vykoktá nějakou nehoráznost, “chtěl bych tři sta tisíc na celostátní zavedení značky propagací v televizi,” a kolegium moudrých přikyvuje a zapisuje to do deníčků, co si od ČT nafasovali. Místo aby chlapa zkopali a vrátili panu Pokornému, protože dotyčný záměr je očividná blbost. A takových hlášek tam bylo, jéje!
Ruku na srdce, to je segment, kterému by měli, mohli rozumět. I ti pilní.
Jak jim pak mám důvěřovat v úsudku v oblastech, kam jsa pouhým amatérským (a neúspěšným) investorem, sám nedohlédnu?
Zlatý Voči!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď