Podívejte se na to pěkné videjko k Valentýnovi – a uvidíte, o čem jsem tu psal – filmovou atmosféru a tzv. production values.
Začněme však odjinud – od nápadu. Proč ten piece of communication podle mě funguje? Protože je postavený na reálném problému – sv. Valentýn vs. herní den. Tedy rozpor, která je veškeré cílové skupině známý. A pozor, tou cílovou skupinou nejsou jen muži! A už vůbec ne jen televizní sportovní fanoušci!
Odesílatelem je značka PUMA – už tady cítíte první, umně překrytý rozpor. Sportovní značky si kupuje menšina, která je užívá k původně určenému účelu, a většina, která je “jen” nosí. Tyto dvě target audiences se zde podařilo poměrně šikovně uspokojit. Většina ani netuší, že menšina, která je zároveň důležitá coby tvůrce názorů na značku, si z nich maličko utahuje.
Totéž se dá říci o věčném rozporu muži / ženy, přesněji o rozporu ano, chci být s tebou / za pět minut se hraje…
Takže věrohodný, humorně pojatý senzitivní moment z partnerského života. Nic vydumaného v marketingových open spacech. Všimněme si navíc i klientovy odvahy.
A nyní nastupují production values:
Casting – pozorujte ty přesné charaktery (už vidím nešťastnou, hypotetickou českou verzi s nejrůznějšími Dyky a spol.), někteří jsou aktivnější, jiní tam doplňují, postávají, hledí. A pár týpků lakonicky dopňuje barevnou škálu: senior u zdi, bezzubec, starý předměstský Apač…
Story telling – všimněte si, jak jemně a pomalu se odkrývá celá scenérie, že jsme v typické britské hospě…
Režie – prostřihy na hrdiny, gradace, jemné finále.
Ovšemže by to šlo nasekat v jednom záběru za míň peněz… Ostatně, to jde vždycky.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď