Posedlost “nápadem,” či “ideou” je celosvětová. Abyste mi dobře rozuměli: je lépe být posedlý ideou než tupou mozkovou nehybností. Jenže idea sama o sobě je trošku málo.
Jak titulek naznačuje, první hranicí pro mne je dělení mezi “nápadem” a “fór(k)em.”
Nápad by měl být alespoň trochu samonosná záležitost, něco nového, inovujícího (nebo dobře ukradeného, mí drazí čtenářové), zatímco fór/ek je oproti tomu vychytávka, vylepšeníčko, srandička, vyšíváníčko machrovinka…
K tomuto dělení nám ještě postačí prostý cit pro jazyk.
Ale adorace idejí či nápadů v marketingu, v komunikaci či v reklamě je spíše něco jiného: v zásadě jde o totéž, co trápilo romantické umělce (nebo spíše co podle romantického publika mělo trápit romantické umělce) – ona slavná inspirace.
Žehrání na nedostatek nápadů, oslava nápadů, posuzování nápadů. Posléze zbožštění Velkého Nápadu a jeho posazení na piedestal (EURO/RSCG má chráněn termín “Creative Business Idea,” pokud se nemýlím)…
Tom Waits řekl kdysi neuctivě o názorech, že je to s nimi “jak s dírou do prdele. Každej má nějakou a každej nějakou jinou.”
S nápadem je to, neračte se horšit, totéž. Kdo posoudí, jestli nápad je dobrý nebo špatný, jestli tenhle je lepší než ten předtím nebo ten vpravo? Pokud nemám nějaká hodnotová poměřovací kritéria – vůči oboru, kategorii, dané zemi, cílové skupině, značce i současné reklamní či jiné produkci, nemohu vůbec rozhodnout, jestli je nápad špatný nebo dobrý. Vzpomeňte na to, kdo byl autorem “Víc než časopis?” Ten, co to napsal, nebo ten, co mu to došlo? A jak a proč na to přišel?
A navrch je tu něco kouzelného: skvělý nápad tu je a bum, najednou je tu, starý známý, přirozený, lehký, zdá se, že tu byl vždy a jen čekal, až se bude moci prosadit… Jako dobrá pointa u vtipu.
V tomto ohledu je i “IDEA” vlastně “fórek.” 😉
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď