Posadili jsme se na jeho pokyn kolem stolku. Začal: “Tam, co sedíte vy,” a ukázal na Honzu Hřebejka, “tam sedával Menzel.” Hřebejk se počal pokradmu pýřit.
“Tam, co sedíte vy,” jeho prst ukázal na Lucii Paulovou, “sedávala Chytilová.” Lucie se začala pýřit, a snad i mentálně ráčkovat.
“A tom, co vy,” jeho pohled se zaostřil směrem ke mně, “sedával Forman.” Ovšemže i mě oblila horká vlna, a vnitřní nadýmání působilo přímo fyziologicky!
“Jo, to sem ještě chodívaly talenty!”
Motivační část skončila a on se dal do vzpomínání: “Když mi bylo tolik jako vám, měl jsem za sebou první státnici z architektury, uměl jsem několik jazyků a jako scénárista jsem vydělával kolem sta tisíc korun tehdejší měny ročně, což – jak jistě budete souhlasit – na tu dobu a můj věk nebyly tak špatné peníze.
Kdo z Vás se s tím může srovnat?” A jeho vážný a lehce jízlivý zrak nás panoramaticky objel všechny. Bylo po pýru.
Nebyli jsme studenti režie, takže jsme u něj dostávali jen jakési dva semestry nalejvárny “Základy filmové režie.” Tedy, tak si to představovalo vedení FAMU, ne on. Odmítl učit o režii cokoli technického, s pohrdavým mávnutím, že o záběrování nám něco povědí ty televizáci.
Po přivítání, které tu popisuji, řekl: “Aristoteles ve své Poetice definuje dramatický děj takto…” Celý zimní semestr jsme probírali Poetiku.
Letní semestr přinesl změnu: “Stanislavskij popisuje přetělesnění takto…”
Věřte nevěřte, lepší základy filmové režie si neumím představit (no, ale já neskončil jako režisér, tak se zeptejte mých spolužáků).
Pan profesor Otakar Vávra, režisér a persóna českého filmu, se právě dnes (tm Korunní) dožívá 99 let. Režisér, jehož život vydá na 99 životů. Nejméně.
Blahopřeju, pane profesore!
Bigvilik's Brand Building Blog 
28.2.2010 (12:38) |
Mno, zazitek to musel byt hezky, ale imho to vypovida o dnesni FAMU. Mne, jako laikovi prijde, ze v dobe, kdy na te zidli sedaval Menzel, Chytilova a Forman, tak nikdo famaky nemusel ucit techniku, protoze tu se naucili na samotnem nataceni jako asaci. Dneska, kdyz tam prijdou lidi z filmu a vybali se na ne Aristotelova Poetika a zacnou se ucit Umeni, je jim to platne jako mrtvemu zimnik, protoze se nikde nenauci technickou stranku rezie.
28.2.2010 (12:44) |
No, milý Hypermarkete, tohle se odehrálo cca roku 1987, takže dnešní FAMU by to úplně nebyla.
A tehdy to právě bylo od Vávry záslužné, protože mnoho jiných pedagogů by při Aristorelovi ani nevědělo, wo co gou. Od té doby se školoa vlivem bregantovských vizí, že „kdo chce točit komedie, nemá na FAMU co dělat,“ dost proměnila…
P.S.: Poetika není o Umění, ale o stvabě a záknitostech dramatu.
28.2.2010 (13:17) |
Mne to proste tak pripada. Obcas se mi zda, ze po Nove vlne na FAMU uz snad nikdo zajimavy nechodil. Obcas se mi zda, ze kdyz teda nekdo zajimavy FAMU projde, tak udela nejaky film, ktery verejnost ani kritika neprijme a on zaleze zhrzene do sve skatule s uz odtud nevyleze. Kdybych to mel jeste trochu srovnat, tka pri cteni Jurackovych deniku jsem nabyl pocitu, ze tehdy se ve skole ucili techniku a v hospode debatovali o „Umeni“, zatimco dneska debatuji o „Umeni“ ve skole.
A treba do Poetiky jsem nakoukl a povazuji ji za cast rekneme toho „technickeho“ vzdelani, protoze resi prave spravnou strukturu dramatu.
Ale to je jen nazor cloveka, ktery na FAMU nechodil, jen si cte veci a posloucha.
28.2.2010 (14:10) |
Poetika i Stanislavskij jsou více o „technice,“ než o „Umění.“ Tím ovšem ta Tvá diferenciace ztrácí smysl…
A názor na absolventy FAMU by asi s Tebou podepsalo mnoho lidí…
28.2.2010 (15:36) |
Mne ten nazor pripomnela spis ta veta „Odmítl učit o režii cokoli technického, s pohrdavým mávnutím, že o záběrování nám něco povědí ty televizáci.“, nez ta zminka o Aristotelovi.
28.2.2010 (16:44) |
Čti i to okolo! 😉