Bigvilik's Brand Building Blog

Jeden z mých vzácných učitelů, docent Antonín Jelínek, kdysi zpovídal Vítězslava Nezvala.

Zeptal se ho,

“ale vždyť jste ve své básni zpíval o vesnici ,kam nový režim zavedl proud, postavil tam školu i teletník. Já tam teďka v létě zajel, a není tam ani proud, ani teletník. Dokonce pro vodu se chodí k lesu…”

A Vítězslav, kterého právě Zpěv míru (“aby už nikdy nad Koreu nelétali piloti s gonnorheou, “ či jak to bylo) zachránil před osudem Kalndry a spol., mu odpověděl:

“Ale Toníčku, to všechno jednoho krásného dne BUDE!”

I já se omlouvám – co tu mělo být, tu jednoho krásného dne bude. Teď běhám po nemocnici a doufám, co se mé maminky týče…

This entry was posted on 5.5.2010 at 21:55 and is filed under dokumenty, personal, žalozpěvy a sebechvaly, život z pohledu Ducha Sv., česky. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.