Léto přineslo nový TV spot Pilsner Urquell, který potěšil uchováním konzistentního konceptu. Sláva Bohu za každou značku, která nezapomněla na svého konzumenta a je ochotna mu vyprávět příběh.
Spojení české historie a tekutého klenotu národa je správné. Klientovi i agentuře body za to, že neuhýbají, budují svůj svět a nepospíchají ani pryč, ani skrze národní historii do nebezpečných vod moderny a postmoderny. „Kladrubský“ motiv by snesl delší dramatický čas, více edukace, i větší míru tzv. national pride. Proč jsme zůstali u pětačtyřiceti sekund, chápu, proč jsme se nedozvěděli víc o záchraně kladrubáků a o „neznámém hrdinovi,“ už méně.
Co však opravdu bolí, je ztráta filmového napětí i krásna. Řečeno managerštinou, exekuce. Nejen že se kolem nás ti šedí krasavci s nosem jako papoušci (všimli jste si někdy profilu kladrubáků?) jen mihnou. On se kolem nás stejně mihne i ten hrdina. Koně mohli být velkým vizuálním lákadlem, on dramatickým.
A svatý Bernardine Sienský, patrone reklamy, co ten konec? Už už to vypadá, že hospoda povstává, aby hrdinovi vzdala čest, jenže pak si asi zase sednou. Střihačova vina? Nedohody mezi tvůrci? Rozpaky místo finále. A navrch post-packshotový fórek s koňskou-pardon-už-nekoňskou klobásou.
Není to české až za roh? Místo národní hrdosti žereme mletý koně. Ale jen potajmu.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď