Bigvilik's Brand Building Blog

Paranoia může být i užitečná. Naučí ostražitosti.

Ale nesmí se to přehánět: jeden z creative directorů, co mi prošli agenturou, skončil, když rozmontoval pohybové čidlo v koutě, hledaje tam senzor mozkových vln, jímž mu s Bendou odsáváme geniální nápady.

I letos se ozvaly skuhry, že zlí klienti dělají tendry, aby si pak nevybrali a ještě ukradli strategické či kreativní řešení.

Za devatenáct let jsem se s krádeží myšlenek nesetkal. Pokud jsem se nachomýtl k situaci, kdy po pitchi probíhaly drby typu „my to vymysleli, a klient se pak dohodl s XY, že mu to udělá levněji,“ pak ta koncepce až tak geniální nebyla. Většinou došlo k tomu, že dva nebo více týmů přišly s podobným řešením. Mainstreamovým a banálním. Anebo mainstreamovým a správným, doposud konkurencí neobsazeným – ale v tom případě nepřekvapujícím.

Plakat nad tím, že dvě agentury přišly s head line uvozeným slovy „Vsaďte se, že…“ při pitchi na sázkovou agenturu, znamená plakat nad tím, že myslely podobně, ale nepřevratně.

A když se udařilo a zrodila se BIG IDEA (pokud velkomyslně připustíte, že bychom ji vůbec kdy mohli vymyslet)?

Buď ji zlý klient pochopil a koupil, anebo nepochopil.

Pak ovšem v jeho očích neměla hodnotu – a proč by ji pak pro Pána krad‘?

This entry was posted on 13.8.2010 at 15:10 and is filed under brand building, filmařina, textařina, prostě pot & dřina, humor a humot, komunikační techniky & vychytávky, m&m, česky. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.