M&M 11: Když tě nezajímá, co říkají, proč se ptáš…?

Tzv. zkoumači veřejného mínění dostali o volbách přes nos tak moc a oprávněně, že to mělo dopad i na výzkumy marketingové.

Už jsem popisoval, jak se rozšafní průmyslníci pošklebovali: „Jo, výzkumy, to si chcete přivydělat s  paroubkovskejma expertama, co?“ Nesnadno vysvětlit, že není výzkum jako výzkum.

A taky není! Teď jsem zase viděl bezpočet kousků nejhoršího formátu audiovidea, co znám. Focus group discussion.

Nepřijde tam klient, protože je to dlouhý. Nepřijdou tam tvůrci, protože průzkumy jsou mor, a navíc je to dlouhý. Rekrutovaní jsou staří kozáci, co se vítají, protože se viděli mockrát. Naposledy… nebylo to o sušenkách…?

Paní zkoumačka jede připravený sled otázek. Náhle vznikne zajímavý moment, ale není čas, protože je potřeba žádat zkoumané, aby si představili, a ještě hůř, aby tvořili, jak se to má jmenovat? A jak to má být velké? A kolik to má stát?

Z toho vznikne zpráva pro nikoho. Protože ten výzkum vzniká, aby byl. V deskách. V polici. Anebo – horší varianta! – se z výsledků naopak stane kánon. Jen ji už nikdy nikdo neporovná se záznamem, takže se nedoví, zda je to zpráva o diskusi, anebo zpráva o názoru výzkumníka. Prostě tohle nám vylezlo z výzkumu. Výzkumy se dělaj, neb se to má.

A nebylo to původně tak, že jsme CHTĚLI slyšet, co si lidé myslí?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s


%d bloggers like this: