Vždy mě fascinovali politici, co roky slibují, jak zatočí s nepovolenou reklamou, a pak oblepí všechny lavičky, a na svítidla přidrátují dekl se svým macatým kokosem. Je po volební reklamní mizérii, a buďme tomu rádi, ať na ni zaslouženě snáší Bílý Tesák.
Jenže v jejím závěru se objevilo podivuhodné dílko „Dvanáct statečných.“ Není podstatné, komu mělo v naivní mysli anonymních autorů prospět, zajímavá je pointa, kterou přináší: našlo se dvanáct statečných, ti to zařídí.
Taková parta už tu byla, seděla v Jeruzalémě a čekala na Spiritus Sancti. Pak začla řečňovat jazyky přemnohými a vydala se šířit zvěst.
Čím se od nich liší nová dvanáctka? Anonymitou, zástupností. Tucet nahraditelných sak… A houby programem. Tamti říkali ano ano ne ne, tihle ptydepe ptydepe.
Rozlezli se všude: rozhlédněte, a ukažte mi marketingovou komunikaci, kterou si neobjednali a neschvalovali. Po šedosti jejich poznáte je. A po snaze neudělat nic, co by je z anonymity vytrhlo. Třeba tím, že by udělali statečný čin. Posun na trhu. Vybočení.
Protože by mohlo být riskantní. Světlo shůry by mohlo zasvítit ne už na tucet, ale na jednoho. A co pak? Ilf psával, jak nesnadno žít v zemi neohrožených idiotů.
Jo, to ovšem neznal tucet bezejmenných šediváků!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď