Tyhle dvě věci na bé jdou proti sobě jak armády u Stalingradu.
Pamatujete se ještě, kdo to byl Edgar Bronfman, Jr.? Záleží na úhlu pohledu. Pokud dáte na jeho verzi, tak fancy music producer + ředitel Warner Music.
Dáte-li na opodeldokové tradicionalisty, pak likvidátor kdysi věhlasné společnosti Seagram, kterou zdědil po dědovi. Přežila skoro stopade let. Nepřežila fancy vnuka.
Na Seagram myslívám poslední dobou často, když čítávám, že firmy na sociálních mediích, najmě fejsbůčcích, by se neměly snažit prodávat, ale především vtipným contentem bavit. Že snaha něco prodat je hnusně nevkusná a zastaralá a vede k příliš málu lajkování. No, Seagram měl historii dlouhou jak žirafí krk, a přesto Edgaru mladšímu trvalo jen pět let, než ji dostal na kůži bubnu…
Výrobci tenisek mají vyrábět vtipná videa, výrobci housek se sekaným masem vtipné hry, tak hovoří dnešní prodavatelé bublin. A kdo, prosím pěkně, bude prodávat ty křusky a hambáče? Nikdo, říká táž moderní teorie. Budeme lidi bavit, a komu by to nestačilo, toho uklidníme pojmem “feedback.” Pravda, je tu malý problém, zkuste u ševce zaplatit feedbackem. Jenže švec je zpátečník, ten tomu nerozumí, není to holt švec 3.0.
Víte, kdo profitoval z vnukova zblbnutí? Ti, co si koupili aktiva Seagramu, tedy jeho značky. Brandinosauři: Pernod Ricard, Coca Cola.
Výrobci značkových produktů, ne feedbacku.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď