Ani sám Stierlitz by nenašel příliš smyslu v Chytré síti či v dialogu dvou stromečků. O kampani O2 nemá cenu mluvit, o stromečcích jen prostá otázka: propána proč?
Takže zbývá vítěz – Chuck Norris. I já zalapal po dechu, když se zvěst o angažmá VeleChucka šířila krajem. Odvážné, nápadité, koncepční!
Jenže pak přicházely podivné zprávy. Nikdo to neviděl, ale zasvěcenci si to vyprávěli a se chlámali, až se vpůli lámali. To bývá varovný příznak, příliš řehotu před kampaní = exekuční smrt.
Výsledek připomněl slavný výrok Černomyrdinův: „Chtěli jsme to udělat co nejlíp, a dopadlo to jako vždycky.“ Česká tvořivost se nespokojila s jedním tématem – k Chuckovi holt musely přibýt Chuckovice, ať je více chuckáren. S předpokladatelným výsledkem.
Některé motivy (omdlévání nad kaprem – nebýt moralistního kecu na závěr, Bruce Lee / bruslí, likvidace stromečku) byly pěkné. Jenže exekuce usínala, jako by natáčeli po štědrovečerní hostině. I na Texas Rangerovi je vidět, že už je léta jen Texas Rentiérem…
Ale základní problém konceptu je v něčem jiném než v průměrné exekuci. Celý svět fórků o Chucku Norrisovi je slovní, založený na vyprávění a slovním přehánění. Vizualizace tu nadsázku shazují.
Znáte slavnou hlášku? „Stierlitz se zamyslel, zda neprozradil příliš mnoho.“
Představte si, kdyby se dal znovuoživit Tichonov – lákalo by vás to vidět v TV?
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď