Léta to bývala oblíbená mantrovací pravdička: „Značky nepatří majitelům, ve skutečnosti patří spotřebitelům.“ Jako spousta dalších měla vadu na kráse: oni reál-vlastníci neměli moc šancí, jak svá práva naplnit.
Zdá se, že těm časům v časech sociálních médií odzvonilo.
Na trhu jsme byli svědky, že dav rozzuřených „skutečných majitelů“ TV Nova zahnal své manažery jak Turky u Vídně. Netřeba se vracet ke kauze samé, jen k několika udiveným reakcím.
Podivení nastalo, že se tak zachoval právě leader trhu, brand, který hodně investoval do udržení svého tržního podílu, pro získání důvěry mladších a méně přátelských cílových skupin. Odpověď je prostá. Úspěch často vede k aroganci. Ta k pádu na kokos. A přiznejme si, toto byla arogance vůči spotřebiteli v krystalické formě.
K uzoufání se zdálo, že na pozitivní události spotřebitelé tak emotivně nereagují. Príma. Běžte k vypínači, stiskněte. Světlo svítí? Asi není důvod k pozdravnému mailu do elektrárny. Ale počkejte, co s vámi udělá, až to v nejhorší možný moment svítit nebude.
A nejzábavnějším komentářem se mi zdá úvaha, jak to bylo od spotřebitelů nefér. Že nedali tureckému medu šanci ukázat, zda je sladký či mezi zuby trnoucí. Že měli s hodnocením vyčkat.
Ale takový je svět. A všechny rigóly u cest jsou plné marketingových projektů, co nedostaly šanci.
Zahodili je tam jejich skuteční vlastníci.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď