Blíží se jaro, čas lásky, rozkoší a rozhořčení.
Přicházejí každoroční rituály: předávání Louskáčků, kritika slavnostní šou a následné rozhořčení nad nízkou úrovní oceněných prací, jež zajisté vypovídá ještě víc o úrovni prací neoceněných.
A jako každý rok, toto rozhořčení bude slabší a slabší. Louskáčky nějak zajímají postupně se zužující okruh lidí. Jsou tématem vášnivých polemik mezi marketéry a agenturami? Nezdá se mi. Jsou zdrojem pečlivě analyzovaného poučení pro svéctidbalé stratégy značek? Nemyslím. Ano, na těchto stránkách se jim dozajisté někdo bude věnovat, ale to snad je to úplně povinné minimum?
Nevím, o čem si mezi sebou povídají brand manageři. Ale o reklamě asi ne. Protože je evidentně nebaví. A proč by si o ní měli vyprávět spotřebitelé? Nejen že je nebaví, ale jak se pohledem na kterýkoli TV reklamní blok lze přesvědčit, ani jim nenabízí moc relevantních informací. Natožpak aby kreativně ztvárněných!
Že nám na to dlabe spotřebitel, to je logické. Že nám na to „dlabou“ klienti, to už je logické méně, ale takový je svět.
Ale co my sami? Je pár dní do Louskáčků. A hádejte, co je hlavní materiál na webových stránkách ADC? Něco o Louskáčkách? Kreativně zdramatizované?
Ne.
Fancy rozhovor s Edou Kaubou.
Že má rád světlo, a lidi, a tak.
Zanechat odpověď