Klasické poučky tvrdí: při tzv. celebrity testimonial pozor na dvě věci: polarizaci a předvídavost.
Polarizací míněno, že každý někoho odpuzuje a někoho přitahuje.
A známá kebule v reklamě by měla přitahovat žádanou cílovou skupinu a odpuzovat její odpůrce. Nikoli naopak.
Předvídavostí myšleno, že vzíti si za kebuli nějakou řepku, co pravděpodobně zítra zkope bábu do kuličky či namele holčičku do buřtu, je jejím nedostatkem.
Patří k tomu i kompetence: svědectví Jiřího Suchého, jak mu šlape Lanza, ji postrádá. Ptejme se ho na Klokočí, ale v oboru čistoty ubrusu jsou větší esa.
Vskutku testimonials, tedy svědectvími, jsou pro některé modelečky a zpěvačinky ty velké, lesklé vozy, co jim v rámci reklamních smluv importéři přidělují. Celkově by se dal výsledek shrnout do poznatku, že bezpečnost automobilismu roste. Žádná se dosud nezabila, a že se snažily!
Měla by se však měřit ještě jedna hodnota: míra nenažranosti. Když na spotřebitele shlédne laskavý, lidsky teplý zrak pohádkové babičky, proslulé láskou k maličkým obdivovatelům i olbřímím honorářům, tu by stál za obnovu nápad zřídit centrální registr celebrit v reklamě. A zadavatelé by mohli utvořit jakýsi pool, a pospolu polepit kostýmy divy po vzoru formulí.
Přežít české celebrity testimonials vyžaduje opravdu koňskou dávku masti!
8.4.2011 (16:04) |
Nedá se než souhlasit. Ale dovolím si, Viléme, i drobnou kritiku. V poslední větě jste se dopustil zcela adekvátní slovní nadbytečnosti. Ruku na srdce. Opravdu by nestačilo jenom toto?:
„…Přežít české celebrity vyžaduje opravdu koňskou dávku masti!…“ 🙂
8.4.2011 (17:00) |
Ajajaj… Dovolím si doplnit/opravit svůj předchozí post. Měl jsem samozřejmě namysli „neadekvátní“… Mea culpa, mea culpa maxima. 🙂