Nejkrásnější zadání světa, jaké může být. Učiňte z nejnenáviděnější domácí korporace méně nenáviděnou.
S tímto TV commercialem jsme vyhráli klienta i pár cen, nejen Louskáčků. Když jsme s Josefem Havelkou debatovali, co by to jako mělo být, popsal pocit, jaký by měl z commercialu plynout, výstižně jako “malej kluk, co kouká s nosem nalepeným na skle výkladem do Tuzexu.”
Tak jsem se dal do práce.
Akce se podařila. Dočasně, na krátkou dobu, se SPT Telecom, monopolista a zkamenělina, dostala z nejhoršího místa, vystřídána železnicemi. Na krátkou dobu. C’est la vie.
Hudba, kterou slyšíte, je píseň “Our House” od Crosby, Stills, Nash & Young. Ale není to jejich nahrávka – Neil Young dal zákaz na používání svých nahrávek v reklamě. To, co slyšíte, tedy není originál, ale tzv. soundalike, ad hoc hudební verze, natočená během několika hodin hostujícími muzikanty v londýnském studiu Joe&Co.
Vůbec výběr hudby byl na tomto projektu to nejzábavnější. Hrubý střih měl pod sebou – hádejte a jistěže uhodnete: “Imagine.” A pak se telefonovalo a vyjednávalo a telefonovalo, až napětí dorostlo vrcholu, a já měl na tři sekundy na drátě samotnou Yoko Ono. Nejdřív bylo slyšet jen její dech, a pak se ozvalo milionářské: “No!”
Nu, co vy na to?
Slogan: Karel Špindler,
CD, CW, AD, režie: bigvilik
Střih: Pavel Novotný.
Leo Burnett Advertising.
Bigvilik's Brand Building Blog 
29.5.2011 (10:43) |
Spot je fajn, leč upřímně nevěřím, že by na míře neobliby molocha mohl cokoli změnit. Zdá se mi pošetilé pokoušet se svou pověst napravovat tímto poněkud podprahovým způsobem, místo nasměrování prostředků do zlepšení kvality kritizovaných služeb. Takže třeba se jen v náhodně vybraném vzorku respondentů sešlo víc lidí naštvaných na špinavý a zpožděný vlak, než na telekomunistu. A nahlížel-li tehdejší zadavatel na výsledek „jsem druhá nejhorší srágorka ze všech“ jako na vítězství, jen tím prokázal, že na ten chvost patří.
29.5.2011 (16:10) |
Ta moje nešťastná ironie!
Tak vážně: tenhle spot byla omluva. A jako všechny omluvy světa, ať už papež se omlouvá obětem inkvizice či pedofilie, Amerika Indiánům, evropské mocnosti otrokům či Němci Čechům a Češi sudeťákům, je to povinný akt, který pranicc nezmění.
Všechny tyto omluvy dosáhnou mírného odpuštění u odpuštěníschoných, nulové reakce u většiny a vzdoru u vážně nasraných a ublížených. To se stalo i zde.
Telecom nemohl po čtyřiceti letech monopolu, kdy dostat se k telefonu bylo možno jen přímluvou mocných, olbřímým úplatkem či jinou šedou cestou, doufat v nějakou popularitu.
Tehdejší vedení se aspoň pokusilo o omluvu. A ta zabrala jen málo a na krátko. Logicky. A žádné pokusy o zlepšení kvality služeb se ostatně taky nepovedly. Vnímání je silnější než realita. Dokonce i po ovládnutí EuroTelu si Telecom nesl svůj úděl až do přejmenování na O2.
Takže – učinili jsme to nejlepší, aby alespoň ti odpuštěníschopní mu trochu odpustili. Víc se – komunikačeně – udělat nedalo.
30.10.2017 (21:45) |
Onehdá mě doma, za účelem opětovného zprovoznění ADSL po bouřce, navštívil technik od ne už Telecom ani Cetin, ale ještě nějaké jejich servisní firmy. A když mě zpětně volali z CC O2 jak že montáž a jak jako montážník, tak jsem se neubránil a řekl jim pravdu. Řekl jsem jim, že zásah OK, ale bohužel pán byl „telecomák“. A na 100% byl. On prostě tak vypadal, mluvil, myslel a bohužel i smrděl 😦