Bigvilik's Brand Building Blog

Poslední dobou se k mým sloupkům slétávají potrefené husy. Psaní do redakcí a vyhrožování odpovědným Köpplům již patrně vyšlo z módy, v éře internetu prostě naleznou blog – a už si letí.

(Rafinovanější husy nechtějí nechávat písemné stopy, a tak raději posílají holuby s přátelskými vzkazy.)

Klasickou mantrou je dotčený dotaz tiskového mluvčího, „Proč jste se se mnou dopředu neporadil…? Já bych vám to všechno vysvětlil.“ Výborně. A co prostý kmán spotřebitel, tomu to vysvětlí kdo? Proč to hned neudělali tak, aby to nemuseli vysvětlovat?

Neméně hojně užívaná je formule: „To se to kritizuje, ale žádné řešení nenabízíte…“ Inu, proč bych to dělal? Mám sestavit prezentaci, nabídnout lepší řešení, napsat ho ve sloupku a počkat, kdo se toho chopí?

Další grupa hus začne kejhat – na webu se objevují komentáře od zaměstnanců, co předstírají, že jimi nejsou, hledají se argumenty typu „v roce 1993 jste podělal toto a toto“ (podělal – a moc toho bylo, však o tom taky často píšu!), nebo „…a vy jste zase tlustej!“

Já vím, říkáte si, že skuhrání na potrefené husy je banální a časté. Jenže mě na tom fascinuje jediná věc: toho času, co tím pro… no, promrhají…

Co všechno za tu dobu mohli vymyslet a udělat líp?

This entry was posted on 23.9.2011 at 06:33 and is filed under m&m, personal, žalozpěvy a sebechvaly, pokrok nezastavíš ani červenou lucernou!, prodej teplé vody v sáčcích, česky. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.