Vždycky mě bavilo, jak cosi ustrne, usne, umře, a přesto se to klouže setrvačností dál.
Podívejme se třeba na číselné loterie. Soudruzi, když nechtěli vášeň pro sázení úplně zahnat do ilegality, vymysleli trik: výtěžek z loterie Sportka šel sportovním svazům. S pronikavým smyslem pro detail to Sazka dotáhla až tak, že každé číslo, které se dalo losovat, reprezentovalo jedno sportovní odvětví, včetně jachtingu či rybaření.
Husáky vystřídali Hušáci. A huš, sport je v tahu.
Jen spavá setrvačnost zůstala: v Sazce najali Jágra, aby huhlal, že život vám mohou změnit i jiná čísla než 68.
Asi myslel 89.
Ale i vyzývatelé neomylně najeli na setrvačnost. Loto si vybralo nosodrtiče Rockyho, i když u nich je logika spojení sázení a sportu vůbec nulitní.
Přitom klíčovou otázkou by asi mělo být, jak moc jsou množiny sportovních příznivců a sázkařů propojené.
Abych zabránil setrvačnosti v mysli laskavých čtenářů: hovoříme tu o číselných loteriích, nikoli o kurzových sázkách na výsledek!
Sportce toto spojení fungovalo, neboť skutečně sportovce podporovala – a navíc to byla elegantní klička, jak pozdvihnout morálně smrdutý hazard.
Dnes je to jen výraz spavé mysli.
A myslíte, že jen v číselných loteriích? Copak neznáme i v dalších kategoriích spousty dalších axiómů, věčných pravd, co nám straší v hlavách, a ono už to přitom dávno ustrnulo, usnulo, umřelo…?
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď