Jedno z největších mystérií Boha je, že ačkoliv je nutně větší než celý svět, dokáže být zároveň i tak úžasně malý, že může vnímat každého jednoho z nás, nejmenších z maličkých, jako individualitu.
U značek je to stejné.
Tuhle teologicko-brandovou myšlenku si nafoukané velké značky nepřipouštěly, protože ani nebylo jak a proč. Až sociální sítě, Twitter a Facebook zejména, to změnily. A najednou například my, maličtí Češi, jsme na tom lépe než Američani.
Zkuste na nějakém generickém účtu v angličtině vést dialog s veleznačkou! Než se váš příspěvek objeví, jste pár stovek tzv. komentů pozadu, pomalu přecházejíce do digitální smrti. Vedete-li podobný dialog v malém, pominutelném jazyce – jako je ten náš –, je šance na dialog větší.
A sociální brand managoři mají dvě možnosti, jak toto zahlcení řešit.
Trubci používají automatické odpovědi na automatické příspěvky. Však to znáte: učinili jsme toto, vyhráli jsme tamto, a co vy na to? Naskočí pár miliónů lajků, a všichni jsou hepy.
Chytří rozdělí generické zprávy na témata tak malá, jak malí jsou sami spotřebitelé. Což ovšem vyžaduje zapojení většího počtu maličkých pracovníků na straně značky. Méně lajků, méně hepinesu.
Ale více lidských zážitků se značkou.
Díky, Bože, za tak maličký jazyk, který nemusí řešit tato dilemata!
Sociální sítě nás navrátily tam, kdes hovořil napřímo, s pár lidmi. A už u toho ani nemusí hořet keře.
16.3.2012 (13:27) |
A co teprve takoví Lužičtí Srbové, jak ti si musejí žít!
16.3.2012 (13:50) |
…a ti Indiáni v Orinoku povodí, ti tuplem!
16.3.2012 (18:49) |
Ale čas od času by nějaký keř zapálit mohl. Jen tak pro formu, aby to nevypadalo, že Hospodin na sobě nechá dříví štípat!
16.3.2012 (23:15) |
OK, já mu to v modlitbě promptně vyřídím! Že mu to vzkazuješ, aby nebylo mejlky! 😉