Kdyby mi zase bylo osm, určitě by se mi to líbilo.
Je to veselé, ukecané, animované, a pro ten věk i vtipné. Takže pančelka se jmenuje Přísná, studentík je Pilný. Pekař je – hádejte – ano, pan Preclík. A všichni mají něco společného. Touží dostávat balíky.
Jmenuje se to Balíková revoluce, a je to stará známá taktika „z nedopatření učiň záměr.“ Že se poště doručování balíků nedaří, víme všichni. Člověk, který se nehnul z domu, najde ve schránce papírek pro nepřítomného adresáta, hezky česky zajásá, a musí na poštu. Ten, co byl pryč, taky.
Tak se zrodil Balík do ruky (pro ty zoufalce, co by fakt chtěli dostávat službu s doručením) a jeho mladší bráška Balík na poštu. Pošta ušetří, zákazník si sám dojde, odstojí si frontu, nežvaní a táhne. Vlastně proč ne?
Jenže přiznat, že jde o zefektivnění nefungujícího modelu, by bylo málo cool. Proto se jásá nad triviálnostmi typu, že doručíme do druhého pracovního dne, že se nikdo nedozví o vaší zásilce (vhodné pro úchyly), a že si na poštu dojdete, kdy se vám to hodí (trefíte-li se do otvíracích hodin, samozřejmě).
Nadšení nad věcmi, které jsou ve světě dlouho standardem, plácání se po zádech, žoviální tón – srovnejte to s radostnou atmosférou na pobočkách České pošty.
Nedopatření zůstává.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď