Hned na začátek prozraďme, proč sympatická hrdinka musí ustoupit stranou a nechat snést celou hromadu lásky jen na svého parťáka: působilo by to jako kolektivní znásilnění, se psem navrch.
Ach ano, Česká spořitelna už zdá se vyčerpala veškeré rádoby realistické historky kolem dvou hrdinů-poradců.
Už ani holčička, co řve „splátky, splátky, splátky,“ se neudržela. A taková sympaťačka to byla, co?
Od pseudorealistických historek se dlouhodobá kampaň odpíchla přímo do světa vlhkých snů bankovních marketérů: klienti nás budou milovat. A budou! A budou muset!
Půvabné je, že podivně přešťastná rodina, pravděpodobně na nějakých zábavných medikamentech, miluje svého bankovního úředníka ne proto, že by jim tu olbřímí televizi koupil ze svého. Dokonce ne proto, že by jim na ni půjčil. On je jenom naučil, jak na ni naspořit! Což netušili, prosťáčci.
Škoda rozlitého kafe. Už proto, že zpráva měla znít: spořte s Českou spořitelnou (nomen omen) – máme 200 let tradice pomoci spořícím.
Jenže to by bylo málo espirešnl, fensy a kůl. Místo podpory dobrého pocitu ze spoření, ze zdravého sebevědomí střádala, z podpory silné instituce – místo toho tu máme bujaré slabomyslné, obskakující poflakujícího se úředníka.
Logika nabídky spotřebiteli se převrhnula i s bankéřem.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď