Mrazivé zjištění: jsme v rukou schizofreniků. Nebo je to bipolární porucha? Spotřebitelé jsou zároveň Jekyll i Hyde.
V depresivní fázi převládá strach. Chudší cílové skupiny uvykly krutému zacházení. Vědí, že s nimi každý vymete. Vědí, že každá změna bude k horšímu. Jsou zvyklí na hrůzné zacházení a pokorné šoupání nohama. Tuhle jsme obědvali v řadové hospodě na Žižkaperku. Zážitek! Dvakrát jsem ukázal do menu, dvakrát jsem dostal vynadáno, že to není, nedovezli, vaří se. Nejzajímavější byla rutina, s jakou ta kellnerka štěkala. Za drzost – chtít po putyce, co sama inzeruje, – už dostalo za uši bezpočet hostů, a nikdo ani nepíp’! Třebaže seřvali, na konci mi nabídli kartičku, abych měl desáté meníčko zadara. Tak to chodí, se stim smiř…
Jsou zvyklí. Což také znamená, že jsou nedůvěřiví, kupují nejraději jen to, co znají. Prodat jim jakoukoli novinku je nadlidský úkol. Jen spatří moc nového a lesklého, prchají z krámu jak plaché laňky.
Jenže cvak: osobnost se vymění. Ví vše a líp! Studiem populárních blábolů manický Hyde ví, že nás farmaceutická mafie vyvražďuje očkováním, a obrací se k přírodním léčivům kmenů, co než vymřely, dožívaly se i třiceti let. Studuje životní zvyklosti civilizací, které vyvrátil veletucet syfilitiků na koních, s mušketami. Dobře ví, že chléb, jaký chce kupovat, bude osobně ručně uválen poctivým mistrem pekařem ze zcela přírodních surovin nejvyšší jakosti. A že tento chléb bude kdekoliv dostupný, stát patnáct za kilo, a vydrží měsíc.
Je schopen srovnat ceny a divit se, proč zlý obchodník chce mít marži a proč táž krabička v Jihlavě stojí víc než v Londýně. Je ochoten přeposílat upozornění na šestkrát převařené mléko po době trvanlivosti. S nadšením sleduje pátrače komerční televize, kteří objevují, že zelenina hnije dokonce i na prodejnách.
A někdy se ty dvě osobnosti dokonce prolínají, frekvence změn mezi nimi je rychlá a blíží se míře výskytu Schrödingerovy kočky.
Jsme tedy v rukou schizofreniků? Ne, je to lepší i horší zároveň – jsme v rukou obyčejných lidských bytostí, plných nadějí i obav, předsudků i skutečných znalostí, omylných, citlivých i netečných, zvědavých, ale strachujících se. Jsou dva v jednom, jak říká staré reklamní klišé. Obava i naděje. Problém i řešení.
Když je důvěrně nepoznáme – jak jim chceme něco prodat?
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď