Od státu očekávám jen to nejhorší, a on většinou nezklame. Proto mě taky nepřekvapila tzv. kampaň na druhý pilíř důchodové reformy. Nudná, nezajímavá, placatá, jako by ji rovnou v Bruselu vybrousili.
Podobné kampaně mají jednu přednost – že zcela otevřeně prozradí, kdy na nás zadavatel naprosto a upřímně kašle. Jezte českého kapra, běžte do pilíře. Anebo ne. Šumák.
Co však překvapí je, když totožný pocit získáte z kampaně instituce, která se přitom jeví, že snaží o opak. Radiožurnál oslavil 90 let zajímavým rekordem. Jeho vysílání je podle mého lepší a lepší. Hudebního dramaturga už nedělá idiot. Dokonce ubrali na neblahém zvyku blazeovaného vysvětlování prosťáčkům. Jenže ve vysílání, ne v kampani.
Tak proboha, proč tak mizerná kampaň? Opravdu se nikdo nevzmohl na lepší nabídku spotřebiteli, než je „Nebuďte mimo. Nalaďte si Radiožurnál?“ Proč musí exekuce naznačovat takový nedostatek invence i řemesla? Vezměte nesvéprávného idiota – a přidejte tzv. nadsázku.
Vyjde vám historka, která byla nudná, už když Radiožurnál začínal: pán jede na hory a diví se, že tam není sníh. Inu, neposlouchal moudré rádio.
Díky státu vím, že nám dojde šťáva. Díky Radiožurnálu vím, že nás považují za slabomyslné prosťáčky.
Jen nevím, jak jsme si to zasloužili.
Bigvilik's Brand Building Blog 
22.7.2013 (11:10) |
No jak .. tim, že jsme si je tam zvolili.