Šíří se to. Kdysi bylo o strach vlézt akorát do domácích potřeb, mototechny a modelářských prodejen. Pro prosťáčka ouvej. Už u dveří byl demaskován jako neználek, patřičně blahosklonně instruován, zesměšněn a odeslán, někdy pouze s hanbou, jindy i s potřebným tovarem.
Dneska abyste se znalců obávali na každém rohu. Člověk chápe, že nákup vína ve vinotéce či doutníků v cigar shopu se neobejde bez znalcování, ale to také nejsou potřeby každodenní.
Horší je, že mu vegetářský bufetář místo donášky jídla povýšeně vysvětluje filozofii harmonie. A číšník, promiňte, dnes „barista?“ Objednat si kafe je spojeno s tím, že ho musíte nechat poskakovat, okopávat kotníčky a znalcovat. Piccolo neexistuje, mlíko tam leje jen křupan, a jestli nepoznáš, odkud to zrno je, dej si radši meltu. Kdyby to aspoň bylo v pětihvězdičkové ochutnávárně, ale ne! Těch keců, než se domůžete normálního, středostavovského espressa.
O restauratérech, kteří jsou zjevně kombinací Gordona Ramseye a Hestona Blumenthala v jednom, ani nemluvě.
Nepopuzuje to, že se snaží o poučení a šíření kultury ve svém oboru. To by bylo chvályhodné. Jenže u znalcování je cítit, že hlavní je ukázat, jaký je pan znalec trendy štramák – a prosťáčku zákazníčku, čum! Nebo jdi jinam.
Což není tak špatná rada…
Bigvilik's Brand Building Blog 
25.6.2017 (13:16) |
ta samojídelna na Petřinách měla kdysi značku „Samojídelna Scherzl“. Tam se kalily charaktery nejednoho ze studentů z kolejí Větrník…
26.6.2017 (13:08) |
Ta samojídelna je zázrak, že ještě existuje, jen se musím podívat, jak přežívá zákaz kouření.