Významný zákazník vyprávěl:
„Přidělili nám osobního kontaktmana, který se o nás měl starat. Hroznej! Jednou jsem se zastavil na pobočce, našel tam chytrého snaživého mládence, poprosil ho o to, co ten náš zoufalec nezvládl. Mládenec chvíli ťukal do kompu, a pak povídá: ‚Promiňte, ale vy jste VIP zákazník, takže pro vás já to udělat nesmím…‘“
Hrůza dosáhla vrcholu. VIP zákazník byl diskriminován tím, že je VIP! Jinému veledůležiťákovi zase bezelstná slečna, označovaná za osobní bankéřku, řekla:
„Na tohle ještě nemáte nárok, musel byste mít u nás o tři sta tisíc víc!“
Svatá prostoto!
Je samozřejmě správné segmentovat své zákazníky. Jen na jednu maličkost pozor: aby se nedozvěděli, že jsou u vás béčko. Aby nezakopávali o ohrádky mezi jednotlivými výběhy.
Obchodní partner mě jednou pozval – jak sám prohlásil – do své oblíbené restaurace. Ale nedařilo se. Nejdříve spletli objednávku, potom mu přinesli dva chody v podstatě souběžně. Když si stěžoval, dozvěděl se taky jednu věc, kterou mu sdělovat nemuseli:
„My si o vás často povídáme. Vy jste náš nejobtížnější host! Vy furt něco chcete!“
Od té doby si jídlonoši museli najít téma k hovoru. Sbohem a řetěz!
Je samozřejmě správné segmentovat své zákazníky. Jen pozor, abyste se naopak vy v hlavě spotřebitele neocitli v segmentu.
Jednou provždy.
19.8.2013 (12:13) |
Jednou v autoservise po dotazu na cenu součástky. Paní koukala do počítače: „Tak stojí to 1050 korun … eh pardon, to byla nákupní cena … pro vás za 3500.“