Kdysi jsem pracoval na televizní kampani pro populární prací prášek. Ptali jsme se opravdových spotřebitelek na skutečných tržištích, co je pro ně při praní prádla důležité (ano, tehdy se to ještě dělalo takhle primitivně!) Jedna z žen, kterou jsme zpovídali, byla zaměstnankyní železných drah, což bylo lehce rozpoznatelné z jejího stejnokroje.
Jedva kampaň vypukla, došlo k jednomu z nejhorších železničních neštěstí. A třebaže se motiv plán kampaně nezměnil, mezi televizními diváky se rozšířila legenda: tu železničářku jsme prý vyřadili z vysílání, aby se na to neupozorňovalo. Ačkoliv to byla blbost již od pohledu (proč by Procter & Gamble měli zájem na utajení neutajitelné srážky lokomotiv?), a ačkoli onu železničářku mohli denně na svých obrazovkách zas a znovu vidět, přesto si ve výzkumech pamatovalo výrazné procento cílové skupiny, že jsme ji zcenzurovali.
Co z toho plyne? Že dobrá historka je lepší než šedivá, nudná pravda. McDonald’s aspoň trochu zmírnili legendu o tom, že do hamburgerů cpou žížalí maso, až argumentem peněžním: proč bychom to dělali, když jsou žížaly mnohonásobně dražší než hovězina?
Kdykoli si cílová skupina nalezne svůj příběh, už ho většinou nezaříznete. Bude žít svým životem. Bude se potýkat s vaší cílenou komunikací – a hádejte, kdo asi vyhraje?
Legenda je víc než realita.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď