Muž byl zachmuřený a já tušil proč. Zajel jsem do podzemního parkingu okrajového nákupního centra. Dopoledne, jak po vymření! Na jeho overalu znak automyčky, která tu rozbila stan. I tam pusto, krom pár klacků ve stejných kombinézách. „Nechtěl byste si nechat umýt auto,“ otázal se mě bezelstně, „mně se tam nuděj‘ lidi. Já bych potřeboval, aby něco dělali!“
Byl to pan Potřeboval. Takových máme! Sešlo se mi několik portfolií, stránek a životopisů mladých kreativních talentů. Extraliga Potřebovalů: dozvěděl jsem se mnohé o nich, o jejich vášni býti kreativní, o snaze se naučit, o vizích, snech a ambicích. Vysvětlili mi, proč tu práci nutně potřebují.
V krásné knize „Where the Suckers Moon: The Life and Death of an Advertising Campaign“ o reklamě Subaru v USA líčí Randall Rothenberg, jak importéři navštívili tehdy mladou zářící agenturu TBWA. Dostalo se jim vlídného přijetí a úchvatné prezentace. Až když vyšli ven, podívali se na sebe s rozpaky: agentura o jejich situaci, značce a prodejích neřekla nic, kromě toho, že by skvěle zapadala do jejího portfolia, protože je přece škoda, že tak skvělá agentura nedělá žádnou značku aut.
Nemohli byste přijít už ráno? Potřebujeme objednávku ještě dneska, zítra ji nemá kdo zařadit. Potřebovali bychom, abyste si to odvezli sami. Vykliďte pokoj už před snídaní, potřebujeme tam namontovat poličky…
Místo uspokojování potřeb zákazníků poukaz na potřeby dodavatele.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď