Žila byla jistá cukrátka. Na trhu se jim dařilo, skupinu poměrně věrných příznivců získala, prostě radost a pohoda. Pravidelně obměňovala příchutě – co nezafungovalo, zmizelo v propadle, co chutnalo, to se promovalo.
Až jednoho nekrásného dne zmizela oblíbená a zároveň výjimečná příchuť. Bez náhrady, bez vysvětlení. I usedli příznivci k mobilům a notebookům, aby se optali, co se děje.
„Vaši oblíbenou variantu jsme dočasně stáhli z trhu, protože začala utlačovat jiné. Takže až vycumláte ty ostatní, možná, pokud budete hodní, vám ji zase pustíme,”
dala by se shrnout juchavě vtipná reakce zodpovědného komunikátora.
„Oni se nebudou a nebudou registrovat,“
rozčiloval se kdysi manažer internetové služby. Namítl jsem, že služba funguje i bez toho, a my musíme najít důvod, proč by uživatelé sami se chtěli registrovat. Reakce byla bouřlivá:
„Jde to i bez toho? Tak já jim to vypnu!“
Jasně, jako když jsme byli dětmi. Dokud nedojíš oběd, na zmrzku zapomeň! Ve skladech se nám hromadí varianty, zato tuhle abychom pořád doplňovali. Neplačte, spotřebitelé, sami si za to můžete: copak nemáte tolik taktu a slušnosti, abyste se registrovali a varianty konzumovali vyrovnaně…?
Snaha potrestat spotřebitele za to, že jde nejjednodušší cestou: kupuje, co mu chutná, užívá službu, ale nemíní se otravovat s vyplňováním.
Jenže spotřebitelé nejsou malé děti.
A nemají rádi, když je za ně pokládáme.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď