Doslova to znělo takto (včetně chyb v interpunkci):
Nemylte se, nenapsala to charita, svaz omilostněných trestanců, ba ani církev svatých vykřičníků.
Psal to podnikatel. Nejspíš svým zákazníkům rád účtuje a fakturuje. Ale za logo nechce platiti. Není sám! Všimli jste si překvapivého posunu slova „nadšenec“ v personální inzerci? Když hledají takového do internetového marketingu, znamená to obvykle, že mu chtějí platit občasným vstupným na odbornou konferenci. A výklad přijali i někteří uchazeči: nenápadně pomrkávají na human resources managerku, že oni za míň!
Dotyčnému šizuňkovi z úvodu se na sociálních sítích dostalo posměchu i publicity, ale nemylme se. V zemi, kde dopravní podnik v metropoli nabídl za logo roční tramvajenku, není úcta ke komunikačnímu průmyslu vysoká. Z valné části si za to můžeme sami. Oznámil jsem potenciálnímu klientovi, že nevím, proč bych zadarmo, přesněji tedy za své, jezdil na – víkendový! – slet s jeho lidmi na opačném konci republiky, kde si vyberou, s kým z pozvaných chtějí pracovat.
„Tak to jste jedinej,“
řekl mi manager. Přijelo by mu tam 30 právníků? Daňových konzultantů? To je ovšem moje i jejich volba.
Zákazníka však nezajímá, za kolik si pan podnikatel pořídil logo. Jenže ten, co chce logo zadarmo, bude obvykle vybírat i šéfkuchaře na neplacené stáži. Ale za uklohněný guláš bude účtovat.
Chceš-li, aby pro tebe dělali za dobrý pocit, nabízej to, co vytvoří, za totéž.
A s úsměvem!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď