Dřív se jim říkalo knihkupci, ale to ještě existovala knihkupectví. Krámky, kde na jednoho padaly knihy, a v jediné mezeře na pultu stál ochotný znalec. Podal výklad i knihu, vypsal účtenku, knihu zabalil.
Bejvávalo! Místo nich máme hangáry ve shopping mallech i celé domy. Pyramidy a mrakodrapy umně nainstalovaných rozevřených knih, regálů, stojanů, cut outů, totemů, flip-flopů a floor stickerů. Že těm slovům nerozumíte, nevadí. Všechno jsou to bazmeky, co překážejí. Místo knihkupců (ti, co přežili, zmutovali do antikvářů) se po nich pohybují různé ranky knihkupeckých pohůnků. Jeden z nich si píše vtipný blog o svých příhodách.
Tuhle fňukl, že se ho denně ixkrát joudové ptají, kde je kasa. Z jejich pohledu: blbeček knihu najde – ale ke kase netrefí.
A teď z mého pohledu, jo? Opatrně našlapuju kol stavěčů pyramid, plížím se regály Tomáše Halíka k ostrovu fueng-šuej-žužu, boje se, že zabloudím do bažin Pohlreichových. Vida, tady je to! Když poloklečím s vyvrácenou hlavou, abych našel žádané (kněhmajstři, doučte se abecedu!), ptá se pět pohůnků, jestli můžou pomoct. Ale jakmile vstanu, jsou fuč. Na obzorech regály, všude až do stropu, kličkuju s ulovenou bichlí, personál se přede mnou ukrývá, jako bych nesl ebolu. Konečně, po hodině pochodu, tam na severoseverovýchodu, masa pokladen. Jenže za ní jen tři macaté prdele zadnice, jak se spolu, odvráceny ode mne, o něčem předůležitém radí. Haló!
Takže, milí pohůnci, poučka: když se vás denně ptají stovky blbečků na to samé, je pravděpodobné, že chyba je u vás. Ne u nich.
Bigvilik's Brand Building Blog 
10.12.2013 (10:43) |
Čet jsem Vás i blog onoho „pohůnka“. Oba máte svou pravdu. Nicméně to jeho „fňuknutí“ byla jen kapkou v moři jinak zajímavé kritiky.