Já vím, že se čeká, že se budu pošklebovat marketérům a prodejcům, jak si zavírají možnosti k prodeji. No, dočkáme se.
Ne vždy je to špatná taktika. Prodejce limousin nezáří, když se mu podnikem motají Bruntálci s igelitkami, oťapkávají skla a ptají se, zda si mohou zakroutit volantem a dělat brm brm.
Prodejce lujvutóna nerad slyší dotazy, jestli ten piknikový košíček do Jaguáru opravdu stojí jako škodovka i s nádrží. U butiku s blyštivými kousky odrazuje přede dveřmi muž, který se předtím živil u ruských drah zastavováním lokomotiv obličejem.
Až sem všechno dobré. Jenže vedle trafiky v nákupním centrem, o které jsem tu psal minule, se objevil krám s nic neříkajícím označením Delikatesy. Jak rychle se objevil, tak rychle zmizel.
Nemohl se uvést hůř. Na vzdálených policích za pulty bylo tu a tam rozmístěno po osamělé láhvi vína. V pultech něco sýra a trochu nějakých uzenin. Tohle všechno bylo vidět skrze veliké tabule výloh, v podstatě prázdných. Prostor zářil přátelstvím, přítulností a apetajtlich pocitem jako mauzoleum Klementa G.
To jsou možná jen estetické drobnosti, ale hlavní chybou bylo, že prodejce nenaznačil v jaké cenové a solventní úrovni se nabídka pohybuje. A jen málokdo má odvahu překráčet tou halou, podívat se na malé cenovky a v případě, že pro něj nepřijatelné, vesele si říct, tak nic. Šourající nakupující obcházeli krám jak leprové sanatorium.
A tak prodavači průměrných středostavovských sýrů a salámů vyslal signál: tady je to hoch nóbl.
Zahánění zákazníků.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď