Musím se k bankám vracet. Jsou skvělým studijním materiálem . Tuhle jsem psal o bankovní stádnosti. Teď o opaku. O bankovní výjimečnosti. Ovšem zase kolektivní.
Několik ústavů se sešlo na pozici, o níž se domnívají, že je diferencující: my jsme echtbanka, ostatní jsou divnobanky. Teoreticky správné. Diferencující idea má konkurenci nasypat do pytle a shodit do vody jak jarní koťata. Ale snáz se to řekne než udělá.
Veselý plakát, kde pod obrázkem duhové ručky stálo „Mávám bankám,“ spotřebitele nezmátl. Pestrobarevné komunikace je kolem nás tolik, že teasery se už většinou s odpovědí nespojí. A to je štěstí, protože odpovědí na „mávám bankám“ má být „v našem bankovnictví se cítíte jako doma.“ A přejdete-li, dostanete litr. To se mi doma běžně stává! Jenže já se tam necítím jako doma. Cítím se tam jako v bance.
Další banka, součást rigidního koncernu, už není retro jako její matka. Teď hlásá, že na pobočku nemusíme. S touto zprávou je na trhu tak třiadvacátá. Navíc to jde jednoduše. Pětadvacet!
Jiná z bank, co nejsou jako jiné, se neobrací k hlavám či srdcím spotřebitelů, ale k jejich nohám. No co, Tarantino je taky footfetišista, a jak daleko se dostal.
A česká stádní bankiáda pokračuje. Jeden by si přál, kdyby nějaká značka přišla se skutečně odlišující pozicí. Tak jako před lety v Rusku slavná Rikk Bank: mezi nafoukanými reklamami, co zdůrazňovaly bohatství, tradici, historii (tisíc jezdců na koních, carové, zlato, drahokamy, Čingischán) náhle přišla nejnudnější banka na světě – lidé pracují, peníze pracují.
Bigvilik's Brand Building Blog 
1.3.2014 (14:02) |
„mavam bankam“ „cilovnici“ „chvata k nam pan“ na me pusobi naprosto stejne 😀