Té kulišárně se smějí i spotřebitelé: „Nyní nová, vylepšená receptura.“ Ještě krémovější, hustší, pevnější, vyzrálejší – vyberte si. I prosťáček tuší, že důvody pro změnu byly nejspíš dva: buď už to bylo neúnosně drahé, anebo neúnosně blbé.
Jenže figura „Dělali jsme to blbě, ale ode dneška se zlepšíme“ má vícero provedení! Poslední dobou, jak se zkracuje životnost šéfů, setkáváme se s variantou posthumního kopance. Manager A je odejit, přichází manager B. Nechme stranou, že A., místo aby trousil moudra o čekání na další výzvy, ještě cestou z centrály pomluví poměry v bývalé organizaci. To je jen znamení, že ho tam neměli vybírat ani instalovat, ale co už naděláme.
Do mrtvoly však kopat netřeba? Chyba lávky. Nové koště B. se dá slyšet, jak moc muselo počistit chlévy. Uvádí detaily z tureckého hospodářství svého předchůdce.
Poučený pozorovatel kupodivu nezajásá nad příchodem světce. Tuší, že manager C., který jednoho nepříliš vzdáleného dne nahradí v křesle pana B., spustí nemlich stejnou tirádu.
Nenávistné výlevy managerů k většině spotřebitelstva nedorazí, zato zabaví cynickou branži na Twitteru. Některé značky však tupostí minulých vlastníků či managementů argumentují i v komunikaci se zákazníky. My nic, to naši nenadaní předchůdci tohle zavedli, zařízli, změnili, zdražili. Ale ode dneška se zlepšíme!
V kostele mají polepšené hříšníky rádi. V obchodě ne. Zkuste si dát na krám ceduli: „My už nešidíme! To dělali ti před námi! (ale výtěžek jsme si nechali)“
Sukces zajištěn.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď