Katův šleh. Tuhle specialitu české motorestové kuchyně určitě znáte. Nikdo neví, co to je, nikdo si to nedokáže vybavit, přesto se to stále nabízí. No jo, ale teď si představte, že tu manu nabízí v denním menu rádobyitalský ristorante. A jiný v ten samý den zase kung pao a thai curry. Samá proslavená taliánská klasika.
V takových případech smějeme se skoro všichni. Nesoulad představy a nabídky je zjevný. Buďme zároveň milosrdní: kuchař něco uklohnil z toho, co měl k dispozici, a nepomyslel na limity konceptu. Pomyslet měl jeho šéf.
Jenže jak se smát ubohému restauratérovi ve světě, kde marketéři připustí, aby na plakátu, chválícím českost produktu, bylo na packshotu jasně viditelné sdělení „Vyrobeno v Polsku?“ Kde skrze ně projde reklama, v níž jejich značkové hospodě dojde pivo, zato nechybí neurvalý násilník, hrozící pokojnému pošukovi? Co hůř, kde připustí, aby vůbec světlo světa spatřil třeba takový jaguar v kombíku a dieselu?
Takový je zákon konceptu. Něco za něco. Koncept je vždy omezující. Stravinského se jednou mladí hudební skladatelé ptali, co mají dělat, píší-li seriální technikou, a dostanou se do bodu, kdy to slyší jinak. „Musíte najít způsob, jak slyšet řadu seriálně,“ poťouchle jim vysvětlil maličký génius. Chcete-li si postavit vlastní svět značky, musíte zapomenout na spoustu věcí, možná krásných, ale kolidujících s vybraným konceptem.
Ve světě osamělých, mužných kovbojů není místo na dojemné scénky z rodinného života. Ve světě automobilového bezpečí není místo na vzrušující obrázky z motoristických závodů. Tam, kde vládne čerstvost, nepatří rozmražené produkty. I když je to pokušení obsáhnout všechno, všude, pro každého, nekonečné. Jenže všechno pro všechny bývá nakonec nic pro nikoho.
A v italském ristorante určitě není místo na Katův šleh. Jinak dojde ke karambolu mezi očekáváním a realitou.
Pardon, v ristorante vždycky carambola…
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď