Bylo to za dob režimu minulého. Mladého leč zavedeného prozaika poslal Svaz spisovatelů na naučnou cestu do textilní továrny. Aby zjistil, jak žije pracující lid. Lid ho nenadchl tolik jako sám výrobní závod. Po návratu nadšeně líčil všem, kteří mu nestačili utéct, že tam byl takovej stroj, a považte, nekecám, sama od sebe a pořád, tomu neuvěříte, lezla z toho látka!
Co bylo, bylo. Ale úžas zůstává: setkání s realitou!
Poznal jsem i marketéry, kteří teprve s námi, když jsme si to na začátku spolupráce vyžádali, navštívili své vlastní výrobní provozy. Někteří také mocně užasli. Ne že by to byla povinnost, vytáhnout paty z marketingových kanceláří, ale asi to nezaškodí. Co je povinností marketéra: znát zákazníka. A tu žasnu já, když vidím, že mnozí už dlouho neviděli živého, reálného spotřebitele.
Představte si, tomu nebudete věřit, tam jsou lidi, kteří škudlí, kupují nebo nekupují, ale hlavně jsou určitě prostí až zabednění. Proto je třeba mluvit k nim jako k malým dětem či zpozdilcům.
Značka na automobilovém trhu se odhodlala k průlomu: zavedla něco jako operativní leasing pro individuální zákazníky. Branže na sebe kouká s rozpaky, všichni čekají, jak se to ujme. Valná většina spotřebitelů nemá o takovém financování povědomí, bude nutno bojovat s mnoha předsudky.
Ovšem co dotyčná značka sděluje ve své komunikaci? Prosťáčku zákazníčku, představ si, kdybys měl auto, tomu ani neuvěříš, můžeš si třeba v sobotu zajet někam na snídani. A z ní na oběd. A pak rovnou na večeři. A vezmi si s sebou svou kočku, beztak nic jiného nemáš.
Ačkoliv se to při pohledu z oken klimatizovaných kanceláří nezdá, většina těch prosťáčků tam dole dobře ví, k čemu slouží automobil, jak používat příbor a které výhody skýtá vlastnictví náramkových hodinek. Co potřebují slyšet od nás, je příslib, jak náš produkt splní jejich touhy a potřeby. Odstranit zábrany a nedorozumění.
Jinak z nás leze jenom látka. Ale zato pořád.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď