Stalo se mi to v poslední době dvakrát: „Ale my nepotřebujeme, aby ta kampaň měla nějaký příslib, ten říkáme už tak dlouho, že ho lidi nevnímají, my potřebujeme, aby byla kontroverzní!“ Strašné slovo. Každý šíbr je kontroverzní podnikatel, každý dejmuvšimný je kontroverzní politik. A každá blbina je kontroverzní kampaň.
Zkuste si představit, že se svým zbožím na trhu vytáhnete i protileteckou sirénu. Bude to kontroverzní? Určitě. Přiláká to k vám zájemce o vaše poctivé výrobky? Nejsem si jist. Ale bude se o tom mluvit, to určitě. Takzvaně získáte mediální prostor.
V éře internetu je tento přístup o to lákavější, že uvidíte okouzlující čísílka: „Náš virál vidělo 68 523 diváků.“ „Cha, ten náš má přes stovku!“ A komu nestačilo, může začít přepočítávat všechny zmínky o zaječení sirény na ceníkové ceny: kolik by stál tentýž čas a prostor, kdyby se nakupoval jako placená reklama.
Zní to hezky, ale od zhlédnutí fackujících se lidiček, žraloků na Vltavě či záhadného objektu, nalezeného partou turistů, k vstřebání nějaké zprávy či alespoň emoce o konkrétní značce je ještě hodně daleko. Občas tak daleko, že se musí koupit placené PR, aby vysvětlilo trulantům, že to, co je na dvě minuty zaujalo před čtvrt rokem na Facebooku mezi koťátky a memem s Hitlerem, byla ve skutečnosti rafinovaná komunikace značky XY. Hm, řeknou si, a jdou ke koťátkům. Novináři to vědí: zpráva o holčičce zraněné číšníkem v restauraci má bambiliony přečtení, pozdější oznámení, že to byl hoax, si nepřečte nikdo.
Mlátit prknem o vodu nadělá randálu, kapky stříkají, vlny se šíří. Jedva se přestane, hladina se uklidní – a nic se nestalo.
Říkáme svůj příslib spotřebiteli tak dlouho, že už ho nevnímá? Pak ho buď už nezajímá ten příslib sám. Nabídněme mu lepší. Anebo ho říkáme nudně. Předložme mu ho tedy zábavněji, jímavěji, chytlavěji.
A pak vyjde kampaň tak kontroverzní, že bude potřebovat přidat ve výrobě.
Zanechat odpověď