Byl jsem kdysi na jakémsi školení v zapadlém rodinném hotýlku. Když jsem se ráno dobelhal do prostoru, kde byla podávána snídaně, hleděl jsem smutně na samé koláčky, croissanty, dortíky a spol. Až po chvíli padl zrak na cedulku, kde byla šipka a nápis „Slané snídaně“.
Za rohem, v kutlochu, kam nebylo vidět, opravdu nabízeli věci, které snídám raději, vejce, slaninu, sýry. Formulaci u šipky jsem zprvu pustil z hlavy. Měl jsem hlad. Pak jsem to pochopil: slaná snídaně je opakem sladké. Jako rozlišení mezi croissantem a hemenexem to beru, ale všechny případy to nepokryje.
Kolik znám lidí, kteří pro krátkost rozlišují mezi komunikací online a offline. Někteří z nich dokonce tu druhou variantu, jim osobně vzdálenější, vyslovují pejorativně. Kdysi jsem si myslel, že v tichosti odumře generace marketingových ředitelů, pohrdavě se usmívajících nad sociálními sítěmi, SEO, PPC a remarketingem.
„Poctivej obchod se přece dělá na krámě, milej pane!“
Vymírají, ale ne tak rychle. Mezitím však vedle, za myšlenkovou bariérou, vyrůstá jiná, předsudky obtížená skupina klientů a komunikačních pracovníků, pro které se svět smrsknul na monitory.
„Nedá se to měřit, a lidi se dávno na televizi nekoukaj‘. Ostatně já sám televizi nemám, a neznám nikoho, kdo by ji měl!“
Překvapuje mě to čím dál víc – protože denně vidím strategie a kampaně, které logicky integrují oba tyto zdánlivě tak protikladné světy. Televizní kampaň má přesah na microsite, kampaň na internetu má své pokračování v místě prodeje. S radostí si čtu, že ve světě víc a víc velkých zadavatelů sceluje oddělení marketingu a digitálního marketingu. S odůvodněním, že pořádný marketér musí umět obojí – protože spotřebitel je na obou stranách. Tentýž. Kdo žije za mentální berlínskou zdí, zavírá se do svého vlastního ghetta.
Můžete si dát sladkou snídani, můžete si dát slanou. Ale to jsou abstraktní pojmy.
Já si dal bez diskriminace slaninu s vejci a sladký džus.
Bigvilik's Brand Building Blog 
5.9.2014 (13:43) |
Tak to ja nejradsi slanou snidani, s croissantem na konec 🙂
Nicmene k tematu, me vzdycky rozciluje, kdyz webova sluzba stvori mobilni aplikaci, ktera je jakousi zkryplenou verzi, osekanou o spoustu funkcionalit. K cemu je to dobre?