Toho dne byl můj tehdejší ředitel poněkud neklidný. V agentuře vládla tenze, leccos zadrhávalo. A pak to ruplo: rozhodl se dát v předposlední den zkušební doby výpověď pracovnici, od které si původně dost sliboval. Ona se bránila, chtěla se soudit, tři platy, omluvu…
Dopadlo to tak, že dostala pár peněz, na které neměla nárok, a za to ji osobně vyvedl ze dveří. A jak zpátky stoupal po schodišti, potkal několik dalších, u kterých už měl delší dobu pochybnosti. „Ty pojď se mnou, ty – a ty támhle taky!“ (zvláštní, přese mne jen přejel pohledem, ale i tak to byla ošklivá chvilka)
Prvotřídní letecký den! Jenže víte, co nastalo? Atmosféra se pročistila, nálada vylétla, jako když přeříznete lano, poutající balón k zemi. Od té doby jsem to zažil několikrát, naštěstí jenom zvenku. To je lepší zábava. Většinou to bylo osvobozující. S odlétnuvšími zmizelo i spousta stereotypů, bariér, nepřekonatelných zámrzů, vnitřních zákopů a sektářských soubojů.
Ono v zásadě nemusí jít o letecký den s pracovními smlouvami. Někdy stačí jen vyhodit to, co už brání vývoji. Organizačního pavouka, který způsobuje udřenou nečinnost, nebo dvacet let staré procedurální postupy, které ještě nezaznamenaly takové maličkosti jako internet a audiovizuální komunikační kanály. Zavedené náhledy na produkt, spotřebitele nebo trh.
Někdy to jde takhle. Ale co platno vyhodit organizačního pavouka ze šanonů, když zůstane pevně obtištěn v hlavách? Bude to znít krutě, ale některé překonané předsudky mohou vyletět jen s těmi, kdo si je léta pěstovali.
Letecký den může pomoci vyvětrat. Děje-li se jednou za delší dobu. Bohužel, jsou organizace, kde probíhá průběžně. Podle statistik se zdá, že životnost průměrného marketingového ředitele klesá někam mezi patnáct a osmnáct měsíců. To není letecký den. To je marketingové Heathrow: odlétající se míjejí s příchozími. Místo atmosféry letištní hala.
A v té ještě nic kreativního nevzniklo.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď