Klasik se nechal slyšet: „If they do, you don’t!“ Klasik naiva, jako by nevěděl, že v naší kotlině to funguje právě naopak.
Jedna potravinářská firma se spojila se světem biatlonu. Jistou logiku bychom v tom mohli hledat, zvěř do paštik nutno nejdřív uhonit, pak zastřelit. Značce to i vyšlo: v době probíhající kampaně biatlonisti uhonili a vystříleli medaile. Čekali bychom, že v tom bude pokračovat. Jenže na billboardech, přejících nám šťastný nový rok, se objevil hokejista. A že prý nám přeje šťastnou trefu. Asi do Brna, protože jsem na to natrefil na D1.
Proč hokejista? Protože hokej se nám v příštím roce stane chlebem všednodenním. Bude šampionát. A tak se hokej přímo nebo nepřímo, s logy nebo bez nich, objeví v komunikaci spousty značek. Kdo nemá nic jiného, udělá na regionálním rádiu soutěž o dva lupeny na odpolední zápas Kazachstán – Východní Timor. Kdo neholduje hokeji, bude otráven už předtím, než první puk dopadne na led. Ale uklidněme ho, skončí to – a pak zase bude sezónu fotbalu, a i kdyby nakrásně ne, přijdou olympiády.
Svého času si ruské banky poměřovaly svou velemocnost počtem opulentních bitevních scén v historizujících televizních reklamách. Kdo neměl pět tisíc jezdců na koních v obrazech ze života Ivana Hrozného, nebyl žádná ctihodná banka, jen zemljanková klubovna drobných vesnických střádalů. Čekali jsme, kde to skončí: milión kozáků? Borodino v devadesáti sekundách? Dopadlo to jinak: přišla Rikk Bank. Ukázala klotové rukávy. Nudná banka, lidé pracují, peníze pracují. Nic víc.
Co kdyby se i dnes našla značka, která by dokázala odolat pokušení bázlivých antilop: honem do stáda, honem do bezpečí jednolité masy? Otevřela by se nebesa? Vzduchem lítali louskáčci? Zmaterializoval by se duch Leo Burnetta, vždy připravený sundat jméno ze dveří?
Těžko říct. Asi se to nedozvíme. Krajem totiž zní jedno poselství:
Dělej to taky!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď