Je možné, že letošní Vánoce budou na blátě z hlediska meteorologického. Nicméně je jisté, že byly a jsou na blátě z hlediska marketingové komunikace. Ono by se dokonce chtělo říct: jaké Vánoce? Vy jste snad nějaké v české marketingové komunikaci viděli?
Kdybychom si odmysleli Mrazíka české reklamy (Kofola, holčička, zahnuté zuby, etc.), konaly se vůbec nějaké? Intelektuálové na sociálních sítích hromadně ohlásili nenávist k tescovskému slůvku „kuřízek,“ a to je asi tak všechno. Kde zůstaly kdysi tak svěží a provokativní kampaně mobilních operátorů? Vodafone by pobavil a zaujal jen spotřebitele po lobotomii. T-Mobile získal neobratností své agentury hořkou příchuť polské posypové soli. A O2? Je vůbec přítomen kyslík? Kampaně velkých řetězců? E-shopů? Jasně že byly, ale – ruku na srdce – vy si je pamatujete? Já ne, a to mě za to platěj‘!
Vánoce bývávaly vrcholem marketingového roku. Jak se zdá, už tak úplně nejsou. Jak mi řekla majitelka jednoho e-shopu, prý raději ani neinzerovat. I tak jsou rádi, že před koncem roku stíhají. Pár bannerů navíc, a firma by se zhroutila. Cítíte ten protiklad: dříve bylo touhou marketérů inzerovat před vánočními svátky do plných a durch. Dneska je touhou to období vůbec ustát. Zdá se, že naléhavost komunikace se nějak snižuje.
A pak je tu ještě jeden problém: předpodělanost. Celosvětové kampaně by slovo „vánoce“ nejraději vyškrtly. Stejně jako „chanuku.“ Jsou to prostě „svátky.“ Pěkné svátky a šťastný nový rok. A nejlépe ten nový rok škrtněte, co by na to jiné kultury…
Před pár léty to vypadalo na těžký souboj mezi naším malým, laskavým, neviditelným Ježíškem a tím zapařeným, obhrouble žertujícím červenonosatým pupkáčem Santa Clausem. Dodneška se na tom několik aktivistických projektů živí, ale zdá se, že ten boj je už rozhodnut.
Nebude nic. Nebudou ani Vánoce. Budou jen jakési svátky.
Bude jen to bláto.
Požehnané Vánoce, dokud si to můžeme popřát!
Bigvilik's Brand Building Blog 
23.12.2014 (01:35) |
Nedovedu si představit nic blátivějšího než je ten „náš“ „neviditelný“ Ježíšek. Stačí zkusit říct, že mně dárky nosí „Ježíš“, s jakou reakcí se člověk setká… Ježíšek, to přece není Ježíš! Jako vlastně nějaké to děťátko, jesličky a hajduli dumduli pastýři tam je, ale Ježíš, ten to teda není! (mj. proto, že ten náš pravý „neviditelný“ „Ježíšek“ je přece blonďáček v pyžámku a špičaté čepičce, co má domeček kdesi na té Ramzové nebo kýho čerta)