„Proč si ty lidi o nás něco nezjistí,“ otázal se zasmušilý ředitel. O co šlo? Firma se z malé manufaktury na výrobu zařízení, prodávaného přímo dodavatelům profesionálních celků, rozrostla tak, že nebylo už kam dál. Mohla buď užívat zaslouženého vítězství – a čekat na nevyhnutelný moment, kdy někdo nový přijde s lepším, a vyhodí ji ze sedla.
Anebo mohla rozšířit portfolio. Správně se rozhodla pro expanzi. Shodou okolností vyvíjeli produkt, o kterém doufali, že půjde prodat domácnostem.
Jenže v některých segmentech B2B stačí, aby vás znalo pár desítek nákupčích. Jakmile chcete oslovit domácnosti, musíte oslovit nedouky, kteří – nastojte! – neznají odborný tisk, ba dokonce ani nenavštěvují jediné dva specializované veletrhy, v Riu a Ženevě.
Zkraťme to: nezdar. Když zjistili, kolik investic by bylo potřeba, aby prodali aspoň něco, stáhli ocas i produkt a vrátili se do bezpečí světa přímých kontraktů. Pan ředitel si nakonec povzdechl: „Kdyby nebyli tak tupý a líný, nemuseli bychom vyhazovat peníze na budování značky.“
Jindy se divil zahraniční výrobce, že jeho doma opěvané bazmeky nikdo nezná. Měl pravdu. Značka se nikdy k Česku ani nepřiblížila. Předpokládal při uvedení na tuzemský trh jen náklady na vybudování distribuce. Čekal, že to půjde samo. Nešlo.
Tupí a líní! Nenastudovali. Neodjeli do místa původu, aby se pozeptali, jak je tam domácí značka vážena. Kupují jen to, co oni sami znají. A jsou nedůvěřiví k tomu, co ne. Zabedněnci.
Jako bych tam slyšel něco jiného: uraženost. Jak si mohou dovolit neznat naši velikost a slávu? Jak to, že nikdy neslyšeli o velkých činech, zásluhách a slavných vítězstvích? Je přece jejich povinností si to dostudovat!
A tak se z jinde velkého tady stává malé. Z velkolepého ublížené. A ze značky, firmy či persóny šáša s rolničkama. Znáte přece ty lidi, co při sebemenším konfliktu volají „Víte, kdo já jsem?“
My, tupí a líní, víme: dutý zvon.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď