Šli jsme tam s jistou nedůvěřivostí. Ředitel, který si nás dal předvolat, byl pověstný tím, že nepotřeboval agentury ani poradce. Sám to o sobě rozhlašoval v rozhovorech, když firmu přebíral. Ale průběh jeho ředitelování by se dal popsat větou z úředních hlášení: nic mimořádného se nestalo. Až teď. Pozval několik agentur, žádná neobstála. Všechny zase táhly krajem jak poražené vojsko.
„Tak co na to říkáte,“ mrkal na nás vzrušeně, jedva jsme zasedli, „držíme se, co? Ale pomoc potřebujeme, jdou po nás fest!“ Kradmo jsme na sebe vrhali udivené pohledy. Naštěstí si toho nevšiml a pokračoval. Vychrlil ze sebe svůj pohled na trh, ve kterém jeho značka byla ve válce. Jak on věřil, pevně a neochvějně bojovala s jednou konkurenční značkou. S jednou z pěti. Proč si vybral právě tu, suď Bůh. Obě značky byly až za vedoucí trojkou, z našeho pohledu spíš koexistovaly, než že by se potíraly. On ale věřil v opak.
Sami tušíte, jak jsme dopadli: táhli jsme krajinou jak přeživší sirotkové od Lipan. A nebyli jsme poslední, ještě se jich tam vystřídalo! Síla jeho přesvědčení byla mocnější než olezlá realita trhu. Měl pocit, že dřív nebo později narazí na ty pravé, co mu porozumějí. My to nebyli.
Od té doby si na ně dávám pozor, na majitele úhlu pohledu. Poznáte je po skutcích: ti, kdo by nabízeli druhý názor, jiné oči, prostě pohled zvenku, jsou pomalu ale jistě vytěsňováni. Zato předkloněná kohorta potvrzovačů se táhne od ředitelny až k recepčnímu pultíku. Tam, kde pan šéf vidí řeku, veslují, i kdyby na Václaváku seděli. Kde vidí most, tam pochodují, i kdyby plavat měli. A nemyslete si, nepřesvědčíte je.
I náš pan ředitel došel svých spřízněných agentur a poradců. Prostě si počkal, až narazí na ohýbáky. A tak značka dál statečně, zavile a totálně válčila s jinou podobně bezvýznamnou, zakousnuta do ní jak medvěd do medvěda.
Bohužel, nikdo to úsilí neviděl, a jestli uviděl, nerozuměl. Nebylo určeno pro pohled zvenku.
Bigvilik's Brand Building Blog 
10.2.2015 (01:46) |
Majitelé úhlu pohledu, ty jsou marný!