Jsme národ cedulek. Co by mi v cizině mohl s usměvavou tváří povědět starostlivý zaměstnanec, to ve vlasti naší milené zařve cedule na dveřích provozovny. Drobný nerozměňujeme. Zavři dveře, brano nám nefachá. Varování „Pozor schod“ nevidí jen idiot. Než nám polezete k pultu, rozmyslete si, jaké chcete maso a jakou omáčku.
Za hajzly se platí. Nemáme, mít nebudem‘, přesto nepřijdeme na buben (ve výloze firmy, která má v názvu slovo „Copy“, vkusně vytištěno, že nekopírují a nebudou, kde kopírují, nevědí a nebudou – a kdo se přesto zeptá, toho vyvedou).
Laskavý tón stěhuje se na weby i společenské sítě. Placený odkaz mi nabídl menu v nové restauraci. Zajímavé! Klikl jsem – to byla chyba. Dozvěděl jsem se, že objednávek mnoho, míst málo, tak ať neváhám. Že místo po času rezervace drží jen deset minut, protože kšeft se musí hejbat. A že rezervace je maximálně na půldruhé hoďky, pokud chci vysedávat déle, mám jim to hlásit dopředu. Co mi v takovém případě provedou, neuvedli. Ani nemuseli
Než nám budete volat, píše zákaznická podpora, vyhledejte si smlouvu a všechny patřičné související dokumenty. Samozřejmě, panstvo v call centru přece nemůže čekat! V nadějném e-shopu naděje zbourala stránka „Jak to u nás funguje“ s úžasnou úvodní větou: „Nakupujete-li u nás poprvé, jistě pochopíte, že pro ověření vaší spolehlivosti vás pravděpodobně budeme telefonicky kontaktovat.“ Mimochodem, prodávali oděvy, ne zlaté cihličky, stíhačky nebo uran v kontejnerech.
Že se tohle zupáctví přelévá i do onlinu, mě nepřekvapuje. Co naopak ano, že si to i v digitálním věku nechávají někteří spotřebitelé líbit. Nikdy nebyl takový výběr jako dnes: ve službách, v dodávce zboží, v možnostech zábavy. A odmigrovat se svými potřebami, tužbami i penězi někam jinam nebylo nikdy jednodušší. Přesto to trvá, než grobiáni pocítí odliv zákazníků, než jim polezou tlustý do tenkých.
Je to taková naše národní hra.
Cedulkovaná.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď