Nevím, jestli to víte, ale pisatelé detektivek se dělí do tří skupin: whodunisty zajímá, kdo to udělal (byl to zahradník!). Whydunisty proč (může za to zlý kapitál!). Třetí skupina jsou howdunisti. Ty zajímá, jak to bylo provedeno.
V detektivkách je to zábavné: záhady zamčených pokojů, zmizelých vražedných zbraní, nevyvratitelných alibi. V detektivkách ano, v komunikaci už mnohem míň.
Před lety se do Česka dovalila vlna blogů. A bloggerů. A jak by řekl pan Pero, vlna bloggerismu. Bloggeři byli k nesnesení, protože devadesát devět procent blogů a postů na nich pojednávalo o tom, jak správně blogovat, kde jsou hranice řemeslné, etické, komunitní. Zbylé procento bylo víceméně rovnoměrně rozděleno mezi zapálené specialisty na cokoli od programování po RPG (míněny ty hry) a mezi zápisky typu ach jo, zítra znovu do školy. Časem to povolilo. Zmizelo výlučno, zmizelo znalcování.
Celý proces se ale mnohonásobně razantněji opakuje. Vezměte si start upy. Valná většina toho, co si o projektech přečtu, se týká toho, jak správně startupovat. Kde má ležet pivot, jakých injekcí třeba. Jak zkvalitnit business model canvas, zda vnímat lean jako úsporný nebo levný. A hlavně ono orgastické slůvko exit! O tom, v čem je zpracovávaná idea jiná, výjimečná, nedejžtopámbu pro cílovou skupinu potřebná a atraktivní, si přečtete ve zbytku. Anebo ani tam ne.
Upřímně řečeno, stejnou fází dovnitř zahleděného znalcováníčka si prošel celý digitální marketing. Ten výkonnostní snad ještě víc než značkový. Někdy to dá i dnes fušku rozlišit, kde končí zdravé vzájemné učení se – a kde začíná uzavřené howdunistování.
Rozumějte mi dobře, jenom naprostý trouba mezi profesionály by se nezajímal o to, jak to funguje. Metoda božské blažené nevědomosti nebývá ta nejúčinnější. Ale když zapomenete, že „jak“ je až druhorodé ve srovnání s „co“ a „proč,“ stáváte se howdunisty.
A taková howdunie není daleko od onanie.
Bigvilik's Brand Building Blog 
1.6.2015 (08:48) |
Mám pro to takové rčení: Je to jako by pět lidí sedělo v autě a místo dohadování, kam jedou a jestli jedou dobře, se dohadují, jestli se má víc šlapat na plyn („V jedné studii jsem teď četl, že…“) nebo místo toho radši spustit stěrače, a jestli se bliká 3 sekundy před křižovatkou, nebo 10 sekund před křižovatkou, a jestli volant držet „za deset dvě“, nebo „třičtvrtě na tři“ (ze zadních sedadel řve mladíček, co nikdy neřídil, že je specialista na volanty a jedině pozice „půl šesté“ je ta správná! Na internetu jsou pro to nezvratné důkazy!)
Jakmile ve firmě zjistím, že se řeší jenom tyhle věci a nikoho nezajímá kam a proč se jede, tak vím, že je čas odejít.
1.6.2015 (08:52) |
Jo, to je ono!
22.6.2015 (09:48) |
[…] Ve svém prvním červnovém blogu se Vilém Rubeš zabývá vlnami howdunistů, které se objevovaly, objevují a budou objevovat v digitálním marketingu. Jde o lidi, kteří primárně řeší, jak dělat (blogy, start upy atp.). Při tom všem však nevidí, že zásadní je odpovídat na úplně jiné otázky. Celý článek […]