Ono se to dálo už v minulosti: tak dlouho si lid sbíral penízek po penízku na Kapličku, že kdyby Franz Josef neposlal složenku, sbíral by dodnes. Moderně se tomu říká crowdfunding. Sbírá se na charitu, sbírá se na kulturní performace i „céda,“ sbírá se na knihy i filmy. A nově už i na nové produkty.
A tady se zadrhávám: lidé dobří, dejte mi peníze na něco, co pak budu prodávat a vydělávat na tom? Postavte mi fabriku, dostanete trička s podpisem? Vybudujte mi distribuci, dám za to dárkové balení a plaketu? Kde zůstala role, riziko a naděje podnikatele? Když dáme podle werichovské písně všichni všechno dohromady, nic nepřibude.
Navíc se ukazuje, že peníze už chtějí i vynálezci perpetuí: od laserového holítka, které by asi holilo, ale zároveň by spolehlivě uživatele jednou provždy oslepilo, po kouzelný nanoohříváček, který nejenže nenanoohřívá, ale nanoneexistuje. Organizátoři sbírek už ale zostražitěli a mnoho pokusů bylo vymazáno a peníze vráceny.
Dobrá, milovníci specifických žánrů si rádi připlatí na to, aby skutečně vyšlo, co by jinak nevyšlo. A asi jsou i lidé, kteří si připlatí na vývoj nanolaserového míchátka na nanokafe, jejich věc.
Co ale fascinuje, je snaha chtít po lidech, aby nám poradili, ba i zatvořili! Od naivních pokusů typu logo zadarmo (budete z toho mít dobré jméno!), přes soutěže o vizuální identitu za roční tramvajenku nebo permanentku do zoo, až po sofistikované pseudovědecké projekty.
Zní to zprvu rozumně: lidé nám řeknou, co chtějí. Omyl. Nikdy. Už Ford (pravděpodobně ne-)říkal, že kdyby se ptal lidí, nechtěli by fordku – chtěli by rychlejšího koně. Že něco chtějí, poznají, až jim to nabídnete. Že to nechtějí, poznáte vy.
A chtít po veřejnosti, aby za vás tvořila? Stará cynická pravda říká že když vyhlásíte soutěž o nejvtipnější video, musíte si ty tři vítězné předem natočit.
Je to prý moderní proud všeobecné kreativity.
Proud je hezká věc, ale kreativita vzniká cestou proti proudu.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď