„Děláme to jinak“ a ještě častěji „Budeme to dělat jinak“ je nejobvyklejší mantra v našem oboru. To se tak sejde financdirektor, dva přeprodejci reklamního času a ex-account – a shodnou se, že branže trpí nedostatkem kreativity. Avšak nezoufejme, je zachráněno, založili se.
Jindy zase nadějný muž přednese stanovisko, že s klientem je třeba mluvit, ba mu i naslouchat, protože přečasto neví co chce. Žádá třeba o nové webové stránky, ale ve skutečnosti má problém důvěry. Avšak nezoufejme, pomoc je na cestě, agentura už je založena. Ve věci mu oponuje jiný leader, který naopak s klienty nemluví vůbec, ještě by ho rušili. Ale když se budou slušně chovat, poradí jim, nezoufejmež tedy ani v tomto případě.
Je krásné, jak to všichni děláme jinak. I já, už čtvrt století, to dělám taky jinak. Stejně jinak jako mnoho dalších! Protože dobře odvedená jinakost je – ruku na srdce – malinko fádní disciplína.
U teenagerských cílových skupin je věc snadno patrna na první pohled: ideálně vytvarovaný příjemce kampaní, jež mu všechny velí vystoupit z řady, vodvázat se, probudit v sobě autentické cokoli a dát svému já sílu, je ve výsledku patřičně typizovaný jedinec v uniformním oblečení, oblibující jednotnou hudební produkci, kde se řeší stav světa, věčnost lásky a fakt, že máma nepovolila a zarach platí. U jiných skupin je věc zjevná možná méně, ale projevuje se taky.
Proč by zrovna komunikační agentury měly být z tohoto pravidla výjimkou? Nejsou, stejně jako jí nejsou jiní poradci v poněkud neurčitých věcech. Naše jinakost je mile stádní, a ještě štěstí, že se aspoň poměrně rychle proměňuje v čase. A tak jsme jednou obklopovači klientů ze všech 360 stupňů, jindy ostře vyhranění specialisti, dneska spojovači nespojitelného.
Ďábel jinakosti je v těch proměnách. Kdo chvíli jinak stál, může už stát opodál, v jinakosti umolousaně zastaralé.
A to by bylo špatné, to by mohl vážně vyniknout.
Nechtěně.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď