U nás tomu nevěříme. Populární šmíráci si vyprávějí fousatou hlášku, že rozplakat umí i vrátný z konzervatoře, zato rozesmát je kumšt. Jenže kumšt většinou není. Řachandy spousta.
Humor je báječná věc. Pokud funguje. Ovšem má své hranice, národnostní, společenské, i skupinové. Co jednoho pobaví, druhého rozpálí. Zkuste některé národní humory na českou mysl. Třeba asijské, východoslovanské či africké. Zkuste na Lecha náš vtip – označí to za český film. Bavora pobavíte termínem české kružítko, znamenajícím pohyb ruky, která právě něco otočila, čili šlohla. Našinec pění.
A pak tu máme profesionální mravokárce a pobouřence všech typů i pohlaví. Pohotově čekají, aby si užili ublíženosti.
Humor v reklamě? Zářné příklady známe. Dostaly ceny a fungovaly celosvětově. Některým se smějeme i po letech. Všech pět set si pouštíme znova a znova, všechny už jsme vícekráte vykradli. V každé zemi.
Ale většina pokusů o humor nedopadla. Nechme stranou, že je nepochopily globální jury, ony se často zasekly už dřív. Nepochopily je globální boardy. Pokud prošly, mnohdy je nepochopily neprobuzené masy spotřebitelů. Rozpaky a stud za kašpary na obrazovce.
Reklamní cynické přísloví říká, že smích dostává ceny, zato slzy nosí peníze. Dobře dojmout lepší než blbě pobavit.
My se toho bojíme. Snad proto, že u nás místo dojetí volíme mírný sentiment v mezích zákona. Máme pocit, že co je emotivní, je nutně klouzavě kýčovité. Že když dojetí, musí to být „A tam jako v kleci ptáček, pláče malý strahováček pro dívenku svoji“.
A tak si to podvědomě škrtneme. Dojetí tam vmícháme, ale jen na špičku nože. Současně, abychom tomu dali význam, rozředíme poučením. Kampaně, které by si řekly o pěkné dojímadlo, místo toho plytce žvaní. Edukují a kárají. Učí vás, co si správně myslet místo otevřít šrajtofli. Dutý patos.
Nedojmeme. Činíme osvětu. V pro bono i komerčních kampaních.
Slzy jsou peníze. Osvěta je pieta.
A ta je doma u pomníků a rovů.
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď