Přiznám se, mívám s tím problém. Někdo mě doporučí k novému klientovi, jdu se představit, slušně oděn, čerstvě umyt, doutníky ponechány v autě na parkovišti, hůl vzorně naleštěna. A co slyším z telefonátu asistentky, jež mě ohlašuje? „Jde za vámi další kecal & radil!“
Nic proti tomu, pro Pána našeho trpícího! I já se k nim řadím, protože radím. Jenže pak přijdu do ředitelny – a nepřestanu žasnout: byli tam přede mnou a poradili, ukažte zákazníkům, že jste jejich vulva. Pomožte jim najít vnitřní ženu. Objevte vnitřní mojo!
A tam já lezu s nudnými radami jako naslouchejme zákazníkům ve výzkumech, pojďme si říct, co je naše diferencující idea oproti konkurenci, a co kdybychom patřičně zdramatizovali naši nabídku spotřebiteli? Tedy ten slib, že jim splníme potřebu, kterou mají, i když to nevědí? Sexy? Ani ne!
A jsem za tydýta! Kam se hrabu proti vnitřní ženě s jejím mojo! Kam se deru s poznámkou, že nabití etiket pozitivní energií, aby naše produkty vystoupily v hypermarketu z řady konkurence, asi není úplně vědecky potvrzenou metodou.
Jsem za nudného pučmidráta, co připomíná, že kouzlo marketingu není v tom, říci co největší lež. Že to chce jen zjasnit a zjednodušit spotřebiteli nabídku, aby jí rozuměl, aby ji pochopil, aby s ní nemusel ztrácet čas. A aby to fungovalo, musí být náš produkt prostě dobrý. Výborný. Splňující to, co nabízí a slibuje…
Ejhle, předešli mě radilové. Koučové a úžasní pink unicorni (za slovo jednorožec by se mělo vybírat výpalné). A lidi jako já jsou náhle nudnými fořty, co říkají zřejmé pravdy, které nikdo nechce slyšet: že marketing nezachrání hloupý produkt, nenahradí dobrou distribuci a nepřebije tukanskou cenotvorbu. Jak usínavé!
Je to těžká cesta.
Hledání vnitřní ženy, klusající na jednorožci, je oproti tomu vábivou zábavou. Ne že by to někomu nějak pomohlo, ale je to vtipnější, než hledat to, co nás odliší od konkurence.
Ejhle radil!
A navíc docela nudnej!
Zanechat odpověď