A nastalo podivení veliké. A spotřebitelům spíláno, ba označeni za kecaly. Jenže v tom byli nevinně. Přímá pouť nebývá vždy nejkratší.
Když jsem pátral po zdroji pobouření, ukázalo se, že si manažeři značky zkrátili trasu: aby se nemuseli složitě věnovat výzkumu cenové senzibility cílových skupin, prostě se jich napřímo zeptali.
Odpovědi byly přesné a jasné. Jenže se vůbec neshodovaly s pozdějšími obchodními výsledky, ani s reakcemi zklamaných, kteří spatřili koncové ceny. Roli sehrál faktor Pakliže.
Představme si, že by přede mnou přistál hypotetický dotazník podobného průzkumu v segmentech, o kterých mám jakousi představu. Pakliže bych si letos vybíral nový vůz, do příslušného okénka se vší rozhodností a upřímností vyplním, že klidně zaplatím až tři miliony. Za tuhle částku se už učitě dá pořídit samohyb se všemi vymoženostmi, aniž bychom zbytečně zabředávali do kýče nabobského snobství. A mám-li připustit, kolik bych byl ochoten zaplatit za tlusté honduraské doutníky hoyo de monterrey, kdyby vůbec už zas byly k dostání, pak by se každý jeden kousek k tisícovce vyšplhal. A kdyby se kolega J. z firmy A. Y. zajímal, jestli bych dal za jednu z jejich luxusních jachet půldruha miliónu éček bez DPH, pak dozajista dal. Pakliže bych ovšem ty peníze měl, a plánoval kupovat jachtu.
Jistě tušíte, že si letos nepořídím ani auto za 3, ani litrové doutníky – a tu jachtičku zdá se taky vynechám. Leda by nastalo bájné Pakliže. Stejně tak se dozvěděli oni manažeři, co by v takovém nepravděpodobném případě udělali jejich potenciální zákazníci.
Už J. Klapka Jerome popisoval případ muže, který na túře v Alpách úpěnlivě vyvolával, že by dal půl majetku za láhev piva. Když ovšem dorazil k okénku boudičky, kde pivo nabízeli, rozčiloval se nad vysokohorskou přirážkou a vyhrožoval, že to pošle do Timesů.
V ušmudlaném všednodenním prostoru „sem jdu nakupovat, zde jsem škudlilem“ je nějak méně velkoryso.
Blaze je jen v Pakliže!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď