Obvykle to vzniká buď ze zoufalství – a tam to ještě jde pochopit, zoufalství zatemňuje mysl –, anebo ze zpovykanosti. Uděláme monstr akci, ale ona se nám nějak zvrtne.
Do restaurace nechodí lidi. Uděláme bombu: za skvělou cenu dáme na přípravu náročnou specialitu. Výsledek: lidé chodí, ale nabrblaně odcházejí, protože po půl hodině furt nic, kuchyně prostě nestíhá. A abychom to rozmázli, namalujeme velké cedule, že na specialitu (na kterou je lákáme, aby vůbec někdo přišel) se musíte objednat dva pracovní dny dopředu. Konečný výsledek: zase nikdo nechodí, ale naštvali jsme hodně potenciálních zákazníků.
A jedeme dál!
Dali slevu na první objednávku – a lidi ji s chutí využívali. Prostě si rozvážka jídel zasadila malý problém. Odpovědný muž na svém twitteru oznámil, že nikdo už nic nedostane, protože socky slevu zneužívají. Problém nestačilo zasadit, bylo potřeba pohnojit, aby se hezky zazelenal. A taky zazelenal! Stovky lidí pochopily, že ten pán jimi pohrdá:
Naslibovali lidem úžasné vychytávky s internetovým produktem. A lidi na to slyšeli. Jenže neměli dost speciálních krabiček, co ty skvělé vychytávky uměly. Proč? Dali je těm, kdo slyšeli na souběžnou akci „vyzkoušejte na sto dní zdarma.“ Přeloženo do srozumitelné češtiny: lepší krabičky zapojili těm, kteří produkt bezplatně a nezávazně zkoušeli, než těm, co si ho v dobré víře rovnou objednali za peníze. A ještě se tím pochlubili. Skončilo to klasickým nulákem: kolik nových zákazníků přišlo, tolik otrávených odešlo.
A tak dále, a znovu, a ještě mnohokrát. Nejprve zasadit problém: nahnat zákazníka, i když tuším nebo vím, že poslechne-li mé vábení, nejsem na to připraven. Kapacitně, finančně, morálně. A pak mu ještě nasadit čepičku s rolničkou a vysvětlit mu, že si za to může sám. Zasazené pohnojit!
Obvykle vzejde skvělá úroda: byznys se sice nepohne, ale zato zůstane vaše značka ležet spotřebiteli v hlavě.
A v žaludku.
Není nad pečlivé sebepohnojení!
Bigvilik's Brand Building Blog 
Zanechat odpověď